Stal se z ní bestseller. Autor se jmenoval Jo Nesbo, kniha Nemesis. "Když jsem knížku přečetl, byl jsem uchvácen," říká Turňa.
Marek TurňaNarodil se v roce 1970 v Lučenci. Vystudoval VŠE v Bratislavě, v roce 1993 nastoupil do londýnské investiční a poradenské firmy, kde působil deset let s roční přestávkou na studium MBA v USA. V roce 2002 se přestěhoval do Zlína a začal se věnovat svým zájmům a zálibám: literatura, film apod. V roce 2004 zakládá nakladatelství Kniha Zlín, zároveň působí jako ředitel mezinárodních vztahů Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. Je zakladatelem největší a zároveň nejprestižnější slovenské literární ceny Anasoft Litera. V roce 2008 odchází z festivalu, aby se mohl naplno věnovat svému nakladatelství. |
Ale byla to vlastně náhoda, ne?
Myslím si, že poznám dobrou knížku. Což se potvrdilo, když jsem do Londýna přijel o pár týdnů později. Všude byly plakáty a billboardy, že se Nemesis za měsíc prodalo přes sto tisíc výtisků.
To byl jasný signál, že jde o hit?
Ano. A právě tehdy začal Nesbo válcovat Evropu. Zajímavé je, že v zahraničí uspěl až se svojí čtvrtou knížkou z populární série detektivek, v nichž figuruje osobitý detektiv Harry Hole. První tři svazky zůstaly skoro bez povšimnutí. Vyšly i u nás, v jiném nakladatelství, ale bez patřičné péče, takže také zapadly. Chceme je vydat zpětně.
Jak je možné, že se prosadil až čtvrtou knihou?
Chvíli trvá, než si autora někdo všimne. Ve Skandinávii má tento žánr velkou tradici a málokdo věřil, že může být někdo lepší než Stieg Larsson (další světoznámý severský autor detektivek – pozn. red.).
V čem je Nesbo zajímavý či jiný?
I kdyby v knize neměl kriminální zápletku, tak by šlo o krásný román. Někteří autoři detektivek po čtenářích chtějí jen to, aby žili s hlavním hrdinou a spolu s ním řešili případy. Ale když dlouho nepřichází zvrat, začíná nuda. Naproti tomu Nesbo má příběhy propracované, reálné, uvěřitelné. Má třeba známé u policie, s nimiž spolupracuje, aby psal věrně.
Jste spolu v osobním kontaktu?
Když byl v Česku letos v dubnu, tak jsme spolu chvíli seděli. Je to slušný a skromný chlapík se smyslem pro humor. Není to týpek, jenž má kolem sebe deset agentů, kteří vám brání v tom, abyste se k němu dostali. Teď si občas napíšeme e-mail.
Čím to je, že se prosazují právě skandinávští autoři?
Hodně píší. Žertem se říká, že když je půl roku od dvou hodin odpoledne tma, tak se nic jiného ani dělat nedá. Ale seveřané mají i kvalitní školy tvůrčího psaní a dokážou se o své autory starat. Okamžitě přeloží sto stran nové knížky do angličtiny a rozešlou to zahraničním nakladatelům. Naproti tomu třeba Francouzi jen sdělí, že je kniha k dispozici – ve francouzštině. Pro mě jako nakladatele to pak znamená, že se musím spolehnout na někoho, kdo si knihu přečte v originále. A náš vkus může být rozdílný.
Jste zvyklý vybírat si tituly sám?
Většinou ano, umím dobře anglicky. Orientovat se můžu i podle recenzí či toho, která významná nakladatelství už knížku koupila. Rozhodovat se ale chci sám po vlastní zkušenosti.
Jak a kde si knížky vybíráte?
Mé lovecké teritorium tvoří z poloviny knižní veletrhy ve Frankfurtu a v Londýně. Tam mám desítky schůzek, agenti mi předkládají katalogy. Třicet čtyřicet knížek si odtud donesu, v letadle zaplatím 400 dolarů navíc za příliš těžké zavazadlo a doma pak čtu.
A ten druhý způsob výběru?
Hledám na webech nebo v novinách, u nás i v zahraničí. Navštěvuji cizí knihkupectví, občas mně někdo nějakou knížku doporučí.
Pomáhá vám komerčně úspěšný titul k tomu, že si můžete dovolit luxus vydávat i poezii?
Bez toho bych to nemohl dělat. Některé takové knížky mají velmi krátkou životnost. Pokud si jich do dvou měsíců od vydání nikdo nevšimne, tak končí.
Což ale neznamená, že jsou špatné.
Samozřejmě, že ne. Na pořad Česko-Slovensko má talent se také dívá nepoměrně více lidí než na Bergmanovy filmy. Mezi kvalitou a lehkostí konzumního výtvoru je velký rozdíl.
Nesbo se však výborně prodává a říkáte, že píše skvěle.
V tom je právě výjimečný, takových autorů je málo. Nemyslím si, že bych se měl za komerčně úspěšný titul stydět.
Vydal byste knížku, o níž byste tušil, že se bude prodávat, ale je to brak?
Zatím naštěstí v takové situaci nejsem.
Všiml jsem si, že jste hodně agilní i ve vydávání elektronických knih.
Úspěšný je Nesbo, ale i tituly z edice non-fiction, v níž vydáváme odborné knihy psané čtivou formou pro přemýšlivé lidi. Prodej elektronických knih se pohybuje kolem tří až pěti procent prodejů papírových, u Nesba je to asi deset procent.
Bude se tento rozdíl zmenšovat?
Nevím, náš trh je jiný. V Americe lidé dočtou paperbackovou knihu a nechají ji v hotelu nebo metru. Čtečky jsou tam stále populárnější. Poměr mezi elektronikou a papírem je 50 na 50. Náš vztah ke knize je oproti tomu proprietnější. Kniha je věc, které si ceníme a chceme ji vlastnit.
A jak je to s cenami elektronických knih?
Mám smlouvy, které říkají, že musí stát zhruba dvě třetiny ceny papírové knihy. Mně se to zdá hodně, ale nic s tím nenadělám.
Jaký je váš vztah ke čtečkám?
Dávám přednost knize. Čtu také hodně elektronických textů, a když se mi nějaký líbí, tak si ho koupím v papírovém vydání. Jelikož ale moje děti nečtou tolik jako já v jejich věku, tak nevím, co se svojí knihovnou udělám.
