Dokážou obsáhnout trumpetu, pozoun, hoboj, fagot, ale třeba i lidský hlas nebo cvrlikání ptáčků.
Jen ve Zlínském kraji jsou desítky rozličných varhan, mnohdy spoluvytvářejí podobu kostelů. Nemusejí však být vždy jen v kostele, ale třeba i v koncertních sálech. Je až s podivem, nakolik se od sebe vzájemně liší.
Například v kostele sv. Bartoloměje v Březnici stojí jedny z nejstarších varhan v regionu. V roce 1860 je vystavěl mistr Josef Schidlo ze Zubří se svým bratrem za 550 zlatých.
„Březnické varhany jsou patrně jediné v okolí, ve kterých se zachoval ojedinělý nápis dokumentující výstavbu varhan,“ píše ve své práci Varhany na Zlínsku Pavel Sochora.
Hrací stůl přitom vypadá subtilně, jen jedna klaviatura s černými klávesami a několik málo táhel, která spouští jednotlivé rejstříky (řady píšťal – pozn. red.). „Přitom na hraní jsou zrovna poměrně obtížné, protože mají v klaviatuře i pedálu krátkou oktávu, v níž chybí půltóny,“ objasňuje varhaník Ludvík Šuranský, pro něhož byly březnické varhany vůbec první, na které hrál.
„Byl jsem ještě dítě, když můj strýc, který chodil na pivo s místním varhaníkem, v hospodě vyjednal, že si mohu zahrát. No a mě to docela pohltilo,“ usmívá se muž, který se vypracoval ve špičkového hudebníka a koncertoval v řadě významných kostelů po celé Evropě.
Do kontrastu s březnickými se dají postavit varhany v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně. Ty mají přes osm tisíc píšťal a čtyři klaviatury, byť zčásti využívají digitální techniku.
„Jde o jeden z největších nástrojů na Moravě, další impozantní je také na Velehradě. Je to logické vzhledem k rozsáhlosti obou bazilik,“ upřesňuje hlavní organolog olomoucké arcidiecéze Jan Gottwald. Ten má na starosti zhruba tisíc varhan po celé Moravě. Vybrat z nich ty nejzajímavější je složité.
Za pozornost podle něj určitě stojí romantické varhany ve zlínské Štípě z konce 19. století, jež jsou nádhernou řemeslnou prací, nebo varhany ze zlínského kostela sv. Filipa a Jakuba. „Mimořádně krásný nástroj, který ale nebyl v dobrém stavu. Momentálně se ve spolupráci s úřady památkové péče chystá jeho kompletní renovace,“ zmínil Gottwald.
Jedny z nejnovějších a velmi vydařených varhan mají například ve Všemině nebo v Napajedlích, kde koncertní nástroj vznikal v dílně krnovského konstruktéra Josefa Smolky po tři roky s ambicí nahradit stávající, nekvalitní varhany.
Vůbec nejmodernějším nástrojem se ale může pyšnit nový kostel sv. Václava v Sazovicích. Originální stavba, která vyrostla před pěti lety díky aktivitám místního spolku, přitom varhany původně vůbec neměla mít. Našel se ale dárce, který je uhradil. „Na dnešní dobu je to výjimečná věc,“ vyzdvihl Gottwald.
Umístění nástroje, jenž vznikl v další krnovské dílně, Kánský-Brachtl, bylo mimořádně složité. Bylo totiž nutné velký nástroj dostat do poměrně malého prostoru kruhového půdorysu. Výsledek ale předčil očekávání.
Cena se pohybuje v milionech korun
„Varhany akustiku kostela nádherně ukázaly. Je skvělá. Dozvuk, sbory, všechno tady vyznívá výborně. Což bylo tak trošku plánované, ale vždycky je to taková alchymie. Nikdy nevíte, jak to vyjde,“ popsal dříve architekt kostela Marek Jan Štěpán, který na zasazení varhan do interiéru spolupracoval.
Sazovický nástroj může být na dlouhou dobu poslední, který v regionu vznikl. Momentálně se totiž výstavba nových varhan nikde neplánuje. Největší překážkou je totiž jejich cena, která se liší podle velikosti a provedení, ale zpravidla se vyšplhá na několik milionů.
Například v Napajedlích činila sedm milionů, na Všemině necelého 2,5 milionu. Takové peníze jsou nad možnosti farností, proto se většinou musely spoléhat na veřejné sbírky. Jenomže dnes už lidé zpravidla tolik peněz neposkládají.
Mimochodem, varhany v Želechovicích nad Dřevnicí vybudovali přesně před padesáti lety právě díky takové sbírce. Tehdy stačilo vybrat okolo dvou set tisíc. „Dnešní hodnota toho nástroje by byla mnoho milionů. I proto, že na zdejší poměry má mimořádný zvuk,“ vyzdvihl Šuranský.
Podle něj to není samozřejmostí. Varhany jsou citlivá zařízení skládající se z mnoha komponentů, z různých materiálů, a ve vlhkém a studeném prostředí kostelů trpí. Často dochází k závadám na trubičkách, které vedou vzduch do píšťal, k praskáním měchů nebo rozlaďování kovových jazýčků v píšťalách.
„Něco lze opravit snadněji, něco hůř. Je to poměrně složitý mechanismus. Existují nádherné varhany, které je ale potřeba takřka před každou skladbou naladit,“ líčí Šuranský.
Tímto problémem netrpí digitální varhany, které jsou v současnosti pro kostely nejsnesitelnější volbou. Jejich cena se pohybuje ve statisících, pro hudebníky jsou pohodlné na ovládání a prakticky bezúdržbové. „Sám mám takové doma na cvičení, ale myslím, že ty skutečné, mechanické, nahradit nemohou. Vždyť to kouzlo je právě v jejich jedinečnosti,“ je přesvědčen Šuranský.
Fakt, že každý nástroj musí poznávat, varhaníka přitahuje. „Pokud bych měl ale jmenovat jedny, na které se mi hraje nejlépe, byly by to ty ve zlínském farním kostele sv. Filipa a Jakuba. Působil jsem tu jako varhaník 25 let a znám každičký kousek toho nástroje,“ prohodí Šuranský.
Sám trochu lituje, že varhanické řemeslo v Česku – na rozdíl třeba od Německa – není na uživení. I proto učí hru na klavír na základní umělecké škole a koncertuje jen občasně. K přilepšení a pro radost.
Ve vánoční době rozezvučí varhany častěji než jindy. V sobotu 28. prosince odehraje koncert v Želechovicích, o den později v kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně, na Nový rok zase na největším zlínském sídlišti Jižní Svahy.
