Problém, jak zajistit péči o stárnoucí či nemocné blízké, jednou dostihne drtivou většinu lidí. Vedení Zlínského kraje se nyní pustilo do vysvětlování, že ústavní péče není jediná možná cesta.
„Varianta, že senior dožije doma s podporou rodiny, se ze společnosti vytratila společně s generačním bydlením. Přitom s pomocí terénních a ambulantních služeb to je v mnoha případech možné zvládnout, i když je pečující osoba v zaměstnání,“ řekla krajská radní odpovědná za sociální služby Michaela Blahová.
Zlínský kraj je dlouhodobě nejrychleji stárnoucím regionem v zemi, zároveň přibývá také pacientů s různými druhy demencí. Stejně tak ale roste i nabídka služeb, které mohou pečujícím pomoci situaci zvládnout. Nabízejí se denní stacionáře s odbornou péčí, centra denních služeb či odlehčovací služby.
„Pokrytí těmito službami je dobré, jenže zájem o ně není zdaleka takový jako o domovy,“ doplnila Blahová.
Žena by pro mě udělala to saméSlíbil, že se svojí ženou bude v dobrém i zlém – a toho se Josef Šimoník ze Štítné nad Vláří drží. Ve svých 77 letech pečuje o manželku, která trpí Alzheimerovou chorobou. Ústavní péče pro něj nepřicházela v úvahu. „To bych nedovolil, žena by pro mě udělala to samé,“ říká. Byl to pro něj přitom velký zlom. „Když nemoc přišla, uměl jsem sotva uvařit kafe,“ směje se. Že se jeho žena začíná měnit, si Šimoník všiml před sedmi lety. Hodně zapomínala a z milé, tiché osoby se stala konfliktní a pomlouvačnou. Stávala u okna a sledovala dění na ulici. Byla přesvědčená, že jí někdo chodí krást věci ze skříní. „Jindy se zase stalo, že jsme přijeli autem do kostela, ale žena to zapomněla a vydala se pěšky domů,“ vzpomíná Šimoník. Začal proto pátrat po důvodu. Na internetu narazil na testy pro odhalení začínající demence. Když manželka nedokázala namalovat ciferník hodin a správně na něj umístit ručičky, zamířil s ní přímo k psychiatrovi. Lékař jeho podezření potvrdil, nastavená medikace už ale nedokázala nástup nemoci zvrátit. „Bylo to velmi rychlé. Začalo to problémy s pohybem, orientací, mluvením. Pak se už nezvládla ani sama najíst a nakonec skončila jako ležící pacient,“ líčí Šimoník. Aby ženě pomohl, vymýšlel různé zlepšováky. Z velkých ručníků vyráběl bryndáky. Poutko už měly, stačilo k nim přišít knoflík. Běžnou židli nahradila otočná, pořídil i nákladné polohovací křeslo. Později musel zvládnout také péči o ležícího pacienta. To znamená přebalování, polohování, krmení injekční stříkačkou. „Pomáhají mi děti a pečovatelky ze slavičínské Charity, které jsou moc šikovné,“ dodává. Hlavní díl práce ale zůstává na něm. „Na tento stav si zvyknete. Nejhorší bylo, když ještě chodila, ale nevěděla kam. Bylo těžké uhlídat, aby se neztratila,“ říká. Odměnou mu je, že ho žena občas pozná a někdy třeba odpoví na pozdrav. Před koncem roku získal ocenění od Zlínského kraje, který pravidelně vyhledává pečující osoby. |
Částečně to pramení ze strachu lidí, kteří nevěří, že mohou péči zvládnout. Zároveň nemají dostatek informací o tom, jak se dají různé služby kombinovat. Právě to se má nyní změnit.
Problém je s kapacitou
Jednou z cest, jak problematiku přiblížit, je pravidelné oceňování lidí, kteří o své blízké pečují. A zveřejňování jejich příběhů. Například Josef Šimoník ze Štítné nad Vláří ve svých 77 letech pečuje o manželku s Alzheimerovou chorobou. To, že žena zůstane doma, považuje za přirozenou věc.
„Vlastně jsem nechtěl náš příběh zveřejňovat. Ale pokud by to přimělo aspoň jednoho člověka k tomu, že se rozhodne postarat o svého blízkého, tak to za to stojí,“ řekl Šimoník.
Podstatné je získat ucelené informace. Pro ně se mohou lidé obrátit na obec či krajský úřad. Ten vydal jednoduché návodné letáky, jež člověka k informacím nasměrují.
Nebo mohou zájemci využít toho, že ve Zlíně funguje kancelář České alzheimerovské společnosti. Provozuje ji nezisková organizace Naděje ve svém sídle na Jižních Svazích.
„Lidé mají skutečně velmi málo informací. Rodiny zůstávají na problém samy a nevědí, kde hledat pomoc,“ potvrdila oblastní ředitelka Naděje Kateřina Pivoňková.
V kanceláři se na jednom místě dozvědí vše důležité: od praktických rad typu, jak upravit prostředí, ve které klient žije, po kombinování vhodných služeb.
Naděje provozuje i denní centrum pro lidi s demencí. Klient tady může strávit čas, kdy jsou pečující v zaměstnání. Zajištěnou má stravu, pomoc se sebeobsluhou, procházky, cvičení a činnosti, které jej udržují v kondici.
Problém je jen s kapacitou. Denní centrum v Naději se zvládne věnovat deseti lidem najednou. Zájem však eviduje nejméně dvojnásobný. Organizací s podobnou nabídkou existuje víc, musí ale zafungovat tlak trhu. Pokud bude zájem, bude i nabídka.
Pobytové zařízení má být až nejzazší možnost
Na každodenní péči navazují odlehčovací služby. Ty zajistí péči o klienty v době, kdy si pečující potřebuje odpočinout nebo třeba něco zařídit. Jsou velmi důležité, proto Zlínský kraj do rozvoje jejich kapacit plánuje v nejbližších dvou letech investovat 50 milionů korun.
Pobytové zařízení by tak mělo zůstat až jako nejzazší možnost. Ve Zlínském kraji je aktuálně 1055 lůžek pro lidi s demencí, tedy v Domovech se zvláštním režimem.
Z toho 360 je v soukromých zařízeních registrovaných v síti sociálních služeb. K celkem 668 specializovaných lůžek provozovaných krajem od února ještě sedmadvacet přibude v Nezdenicích.
Pořadníky přednostní přijetí nezajistí, proto je vhodné řešit zhoršující se stav včas. V praxi se ukazuje, že pokud se klient spojí s ambulantní a terénní službou, zůstane u ní a pobytovou službu nevyužije.
