Jedna věc je vyrobit věc tradičním způsobem, ale dostat ji k zákazníkům je něco docela jiného. A proto by řemeslníci ocenili nový nápad, s nímž přišel Zlínský kraj. Má chránit tradiční řemeslnou výrobu. „Je jasné, že by to hodně pomohlo,“ mínil umělecký kovář Jakub Uhlíř ze Suché Lozi.
I tam před časem dorazil dotazník na téma: Co umí lidé ve vaší obci?
Zlínský kraj ho rozeslal starostům a muzejním etnografům v regionu. Myšlenka chránit tradiční řemesla se v průběhu času objevuje opakovaně, teď ale dostala zcela jiný ráz.
„Pokud chceme řemesla zachovat, musí mít řemeslníci odbyt,“ vysvětlil krajský radní pro oblast kultury Miroslav Kašný.
Dosud se snahy ubíraly k tomu, aby se uchovaly pracovní postupy například řezbářů, kovářů, výrobců štípaných holubiček nebo vizovického pečiva pro případ, že řemeslníci nebudou mít nástupce a vymřou.
Díky tomu jsou detailně popsané, zdokumentované na fotografiích i videozáznamech. Teď nastal čas starat se, aby tohle všechno mohlo zůstat uložené v archivech a aby si lidé znalosti předávali osobně.
„Jde o skutečně převratný přístup, systematická podpora řemesel nikde v republice neexistuje,“ uvedla vedoucí oddělení etnografie ve Slováckém muzeu Marta Kondrová.
Zlínský kraj, který spojuje čtyři odlišné národopisné oblasti – Hanou, Valašsko, Slovácko a Luhačovické Zálesí – tak má velké ambice.
Chce jít příkladem dalším regionům a probudit zájem, aby podpora řemeslníků přestala být nahodilá a začala skýtat jistotu. Nejlépe státní.
Potenciál kraje nemá v republice obdoby
Na začátku je ale nutné udělat průzkum a popsat současný stav. Na tom se pracuje právě teď, přes starosty se dotazníky dostaly k jednotlivým řemeslníkům a ti je už začínají vyplněné vracet na kraj.
Tam je dají dohromady s dílčími seznamy řemeslníků, které vedou jednotlivá muzea, a vznikne dosud neexistující a navíc dostatečně podrobný přehled, co lidé v kraji dokáží.
„Potenciál kraje je v tomto zcela mimořádný, v rámci republiky nemá obdoby,“ uvedla vedoucí odboru kultury krajského úřadu Romana Habartová.
K tomu se ještě musí přidat vysvětlující popis etnografických oblastí a slovník pojmů, aby si lidé ujasnili rozdíly mezi domácí, řemeslnou a uměleckou výrobou, které se ve skutečnosti překrývají.
Mimo dospělé řemeslníky navíc zmapují i základní umělecké školy a střední školy, kde se řemeslům a umělecké rukodělné tvorbě věnují, protože odtud se mohou rekrutovat příští výrobci.
Hotovost kraj dávat nebude
Analytická část nápadu má být hotová do konce roku. Pak přijde na řadu ta obtížnější a dlouhodobější praktická část. Tedy skutečná podpora řemeslníků.
Dnes ještě nemá jasné zadání, z velké části totiž vyplyne z toho, o co si řemeslníci sami řeknou. Podpora může mít mnoho podob, jisté je jen to, že nebude přímá, tedy že kraj nebude rozdávat hotovost. Půjde o variace na téma, jak zajistit odbyt řemeslných výrobků.
Do jisté míry existuje už dnes, kraj, obce i další organizátoři řemeslníky zvou na akce, které jim přivedou lidi až ke stánku.
„Třeba při Jízdě králů nevybíráme od řemeslníků nájem a těm, kteří výrobu předvádí, ještě i něco doplácíme, ale to je jen drobný příspěvek k tomu, aby řemesla nezanikla,“ popsal krajský radní a zároveň bývalý starosta Vlčnova Jan Pijáček.
Státní podpora řemeslníků existuje i v zahraničí. Fungují tam například organizace, které zajišťují pro lidová řemesla odbyt a jednotlivým výrobcům vyhledávají kontrakty. V Česku to podobně dělalo Ústředí lidové umělecké výroby, které ale skončilo v 90. letech. Od té doby žádná obdoba nevznikla.
