Každý z nich se ukloní, usměje nebo udělá grimasu a přihlížející jej za to odmění potleskem a smíchem.
„Takových nápadů je hodně, chceme to dělat všechno trochu jinak,“ usmívá se odpovědný vedoucí Libušína Jakub Nykl.
Ačkoliv tak lidé musí na občerstvení počkat o pár minut déle, nevadí jim to. „Lidé jsou v pohodě, na horách to tak bývá. Rozhodně se nikdo nerozčiluje, ale že se to bude líbit tak moc, nás překvapilo,“ dodal.
Provoz obnoveného Libušína převzal loni na podzim, prakticky uprostřed koronavirové pandemie. O tom, že situaci i přes trvající omezení zvládne, ale nepochybuje.
„Šli jsem do toho s vědomím, že nebudeme provozovat běžnou restauraci. Libušín je jiný, je to národní památka o kterou se musíme starat, to si velmi dobře uvědomujeme,“ řekl Nykl.
V týmu má třináct lidí. „Jsou to všechno lidi se stejnou vizí. Sportovci, kteří mají k horám vztah,“ popsal. V budoucnu počítá s tím, že se personál rozroste o další dva tři stálé pracovníky a několik brigádníků.
Původní chatu Libušín na Pustevnách z roku 1899, zničil požár na začátku března 2014. Loni skončila jeho obnova formou vědecké rekonstrukce.
Na jeho stavbu použili stejné technologie a kde to bylo možné, i dobové nástroje, jako před stoletím. Trámy na roubenou konstrukci jsou ručně opracované, stejně tak dřevo, které zdobí interiér chaty. A také olejové barvy, kterými je chata natřená, vyráběli podle velmi staré receptury.
Obnova Libušína od úklidu po požáru po samotné otevření vyšla na 117,5 milionu, z toho 10,9 milionu věnovali lidé, firmy a další organizace ve veřejné sbírce. Sbírka byla otevřená tři roky a stala se vůbec nejúspěšnější sbírkou na obnovu památky.
K podobnému neštěstí, jaké Pustevny zažily před šesti lety, by už znovu dojít nemělo. V opraveném Libušíně jsou zkombinované tři hasicí systémy, ať už by začalo hořel kdekoliv, oheň by měly uhasit do třiceti minut.
