Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Jan SalačMAFRA

Ekonomický tygr mezi zoo. Zlínská Lešná na sebe dokáže vydělat

  • 18
Zlínská zoologická zahrada má další rekord. K vysoké návštěvnosti přidala nejvyšší nezávislost na cizích penězích mezi českými i slovenskými zahradami. Z 86 procent si vystačí s vlastními příjmy.

Snad žádný návštěvník ji nemine. Zátoka rejnoků je jednou z reprezentativních „výkladních skříní“ zlínské zahrady a také velkým lákadlem. Sáhnout si na rejnoka a nakrmit ho totiž v žádné jiné zoo v celé Evropě nejde. Zahradě se tak podařil jedinečný tah, který má vliv nejen na návštěvnost, ale i na ekonomiku.

Podobné kroky totiž Lešné zajistily nejlepší finanční soběstačnost. Podle zprávy Unie českých a slovenských zoologických zahrad si loni více než 86 procent příjmů vydělala sama. Bez sponzorů a dotací z kraje nebo Evropské unie.

Na druhé příčce ekonomických čísel skončila v soběstačnosti největší a nejnavštěvovanější pražská zoo, na třetí Dvůr Králové nad Labem.

„Snažíme se vždycky najít cestu, jak peníze získat a zároveň něco přinést návštěvníkům,“ vysvětlil ředitel zoo Roman Horský.

Přesně tak funguje i zátoka rejnoků. Jedna krmná dávka složená z krevet a kousků ryb stojí 30 korun. Pro rodinu se dvěma dětmi nejde o nijak závratnou sumu, na druhou stranu denně těchto dávek prodají pracovníci až 350. „Krmení je velký zážitek a pro nás jde zase o velmi výhodný prodej,“ poukázal Horský.

Slováci volí mezi Zlínem a Vídní

Příležitostí, jak si zajistit finance, ale Lešná vymyslela mnohem více. Otevřela několik obchůdků se suvenýry, zavedla placené krmení u různých výběhů zvířat a začala pořádat třeba letní dětské tábory. Její hlavní síla je ale v návštěvnosti. Jen loni přišlo rekordních 640 tisíc lidí a do pokladny přinesli téměř 60 milionů korun.

Dalších 16 milionů přidala zlínská radnice jako zřizovatel a zhruba 13 milionů vynesl zmíněný prodej. Svou roli hraje podle ředitelů jiných zahrad například i dopravní dostupnost, blízkost velkého Zlína, vstřícnost radnice nebo investice do pavilonů.

„Faktem je, že lidé ze Slovenska, kteří si chtějí užít krásnou zoo, si vybírají mezi Vídní a Zlínem,“ konstatoval ředitel zoologické zahrady v Košicích a prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad Erich Kočner.

„Tato lokalita spojená s Baťou, filmovým studiem nebo výbornými lázněmi v Luhačovicích hraje obrovskou roli,“ vysvětlil úspěch Lešné.

Někdejší ředitel zlínské zahrady Ivo Klika navíc už v 90. letech vymyslel tehdy revoluční rozdělení expozic na jednotlivé kontinenty. Navíc se výběhy stále zvětšují a přibývají průchozí expozice, které nabízejí bližší kontakt se zvířaty. Teď jich v zahradě žije 213 druhů.

V budoucnu se zahrada rozroste ještě víc. Například o africké safari, ve kterém budou turisté jezdit kolem výběhů nebo přímo skrze ně. Pokud se to podaří, přibudou raritní savci a ptáci z Indie a možná se zahrada pochlubí i sloním mládětem. V plánu je totiž nová chovná stanice, díky které se Lešná zařadí mezi tři zoo v Evropě, která mají největší zařízení pro slony.

A to je další z aspektů, jenž má na úspěch Lešné vliv. Místním ošetřovatelům se totiž daří odchovávat i druhy, které v zajetí příliš šancí na budoucnost nemají.

„Zlín má svůj styl, a jestli v minulosti za pana Kliky jeli na čtverku, tak se současným vedením přeřadili na šestku. Jsme rádi, že jim dýcháme na záda,“ prohlásil s úsměvem ředitel zahrady ve Dvoře Králové Přemysl Rabas.

Ekonomická samostatnost ale nejsou jen zajímavá čísla na papíře. Pro návštěvníky jsou podstatná třeba proto, že díky nim už několik let nemuseli při prohlídce nebo parkování sáhnout hlouběji do kapsy.

„Zvířata neprodáváme“

Za posledních dvacet let se zlínská zahrada podle šéfa Romana Horského zásadně posunula. „Je to znát nejen na návštěvnosti a ekonomice, ale také na kontaktech se zahraničními zahradami,“ konstatoval Horský.

Myslíte tím prodej zvířat do zahraničních chovů nebo od nich k nám?
To ne, mezi zoologickými zahradami se zvířaty neobchodujeme, buď si je zapůjčujeme, nebo vyměňujeme. Dříve se zákaz prodeje týkal jen první kategorie nejohroženějších zvířat, což jsou sloni, tygři, žirafy, lemuři, tučňáci, tapíři a podobně. Nyní ale toto omezení platí i na méně ohrožená zvířata.

Ale podle výroční zprávy Unie zoologických zahrad máte příjem za prodej zvířat.
To je ale spíše účetní operace. Protože když vyměňujeme želvu za želvu, musíme to kvůli účetnictví vést jako nákup a prodej. I dar musíme nějak ohodnotit.

Takže zvířata neprodáváte?
Ne. Máme tady situace, kdy se rozmnoží ovečky, které nemůžeme soukromníkovi darovat, protože jsme příspěvková organizace, tak mu je prodáme. Ale to je čistě záležitost přebytků, které se někdy dostanou i k soukromým chovatelům. Pochopitelně se to netýká zvířat, která jsou součástí evropských chovných programů.

Jak výměna mezi zoo funguje?
Denně komunikujeme s různými zahradami od Indie přes Evropu až po USA. Spolupráce je velmi těsná a mnoho ředitelů se osobně zná a vědí, kde se co podaří odchovat.

Domlouvá se vám se zahraničím lépe, když jste doma tak úspěšní?
Určitě. V 90. letech jsme byli bráni jako provinční malá zahrada a byli jsme odkázáni na to, co nám ostatní zahrady poskytnou nebo jestli nám vůbec budou věřit. Ale od té doby jsme díky chovatelské úrovni získali celkem slušné postavení mezi evropskými zoo a už pro nás není takový problém spolupráci navázat.