Psal se rok 2020, světovou ekonomiku svírala pandemie koronaviru a většině živnostníků se kvůli finančním ztrátám a omezení výroby začal obracet život naruby. Právě v tuto chvíli si čerstvý sedmdesátník Josef Pechal řekl: „Nastal čas založit rodinný podnik.“
Je mužem s pestrou minulostí, postupně si vyzkoušel práci konstruktéra, technologa, svářeče, manažera a zakladatele firmy na výrobu etiket. Loni v srpnu se pak rozhodl zúročit svoji vůbec nejdelší praxi.
Po třiceti letech práce pro největšího světového dodavatele surovin pro výrobu zmrzliny, italskou společnost MEC3, si ve Zlíně otevřel zmrzlinárnu. Žádné výstavní místo si pro ni nevybral, usadil se ve volných prostorách v sousedství prodejny potravin na Bartošově čtvrti. Na nezájem si však nestěžuje.
„Stále se rozjíždíme, ale do zlínského centra se kvůli vysokým nájmům ani výhledově nechystám. Jsme spokojeni tam, kde jsme,“ říká penzista, pro kterého je prý hledání nových cest zdrojem životní energie.
Mimochodem, do výčtu Pechalových profesí patří rovněž kolonka spisovatel. V roce 2015 vydal pod pseudonymem Thomas Ed Li knihu Síť pavučiny, v níž nabízí formou prokládání technických a historických informací možnost pochopit osu dějových souvislostí.
„Věnoval bych se této problematice i dál, ale nyní jdu jiným směrem,“ usmál se Pechal.
O jeho nadšení a vášni pro zmrzlinu rozhodla cesta do italského Rimini. Bylo to v roce 1992, kdy zahájil první stáž u firmy MEC3.
„Poslouchal jsem bez nadsázky s otevřenou pusou o nákupu višní, manga, pistácií, ořechů a vůbec všech surovin výhradně z míst, kde se produkují v té nejvyšší kvalitě. Tedy od regionálních dodavatelů,“ líčí Pechal.
Netají se obdivem k zakladateli italské firmy Giordanu Emendatorimu. Imponovala mu především jeho průpovídka, v níž opakovaně zdůrazňoval, že zmrzlina je ten nejlevnější luxus a její výrobci jsou tady od toho, aby přinášeli dětem i dospělým radost.
„K tomu není co dodat,“ podotkl zmrzlinář, jenž z úcty k zemi, kde se naučil ledovou pochoutku vyrábět, nazval svoji firmu Mia Gelato.
V Itálii vám neprozradí ani datum v kalendáři
Jeho zmrzlinárna nemá klasické zaměstnance. Výhradně kopečkovou zmrzlinu prodává osobně Pechal nebo dvě vysokoškolačky, které k němu chodí na brigádu. Majiteli jsou k ruce rovněž jeho syn a snacha, kteří se starají o propagaci, jež míří především na sociální sítě.
Na rozdíl od jiných podniků se v tom Pechalově podává kopečková zmrzlina do kornoutů výhradně špachtlemi, každá porce má 100 gramů. Otázka na originální recepturu je prý zbytečná, každá skončí „stoprocentně ve větru“.
„Italský zmrzlinář neřekne tomu druhému ani dnešní datum v kalendáři. Natož aby mu prozradil, co do svého výrobku nezapomene nikdy přidat. Řídím se tím i já,“ vysvětlil Pechal. Prozradil pouze, že největší problém měl při hledání surovin s volbou kvalitního českého mléka a cukru.
Zatímco například v USA, Kanadě nebo ve Skandinávii je konzumace zmrzliny stabilně vysoká bez ohledu na roční období, v Česku prodej s koncem letních prázdnin prudce klesá.
„To je fakt, ale já nepodnikám kvůli tomu, abych to změnil. Zkrátka jsem už důchodce a nebaví mě sedět u televize. Chci lidem zpříjemňovat život dobrou zmrzlinou,“ shrnul.
