Byla polovina léta roku 1941, brány Baťových závodů se zavřely a tisíce zaměstnanců si vybíraly dovolenou. Na Kudlově ve filmových ateliérech vznikaly především dokumentární, instruktážní i školní filmy.
Pracovalo na nich osm desítek zaměstnanců, tvořili tady režisér Elmar Klos, režisérka Hermína Týrlová nebo producent Ladislav Kolda. Československo žilo třetí rok v protektorátu Čechy a Morava a kudlovský filmový ateliér byl poslední, který ještě patřil do českých rukou. Barrandov i hostivařské ateliéry už vlastnili Němci.
V této nelehké atmosféře zorganizovali pracovníci a tvůrci zlínských ateliérů druhý ročník festivalu Filmové žně.
„Přijely tři tisíce hostů z celé republiky, 700 z nich z Prahy. Takový počet byl na tu dobu nevídaný. Do Zlína dorazili režiséři, asistenti režie, scenáristé, kameramani, architekti, herci. Přijel každý, kdo v české kinematografii a kultuře něco znamenal,“ připomněl zlínský sběratel a filmař Jiří Madzia.
„Filmové žně se staly respektovanou společenskou událostí pro odbornou i širokou veřejnost a zapsaly se do dějin kinematografie. Do té doby podobná akce na našem území neexistovala, lidé znali jen festival v Benátkách. Tisk psal o tom, že se ve Zlíně zakládá tradice filmových festivalů. Třetí ročník už se ale kvůli záboru zlínského studia Němci, společenským poměrům po útoku na Heydricha nebo následnému rozsáhlému zatýkání uspořádat nemohl,“ vysvětlil.
Festival trval tehdy pět dní a nabídl množství českých premiér i krátkých filmů. Byl přehlídkou toho, co během uplynulého roku v československé kinematografii, byť za protektorátu, vzniklo.
Mimo jiné diváci ve Zlíně viděli jako první film Martina Friče Hotel Modrá hvězda. Slavní herci, kteří v něm hráli, jeho uvedení podpořili. Do města tak přijela Adina Mandlová, Nataša Gollová nebo Oldřich Nový.
Obnovenou premiéru mohli o 80 let později vidět jako první v republice znovu diváci ve Zlíně. Digitálně restaurovanou verzi představil před několika dny filmový festival pro děti a mládež. Součástí promítání byl i krátký dokument právě o Filmových žních v roce 1941.
I z něj bylo patrné, jak celá akce „hýbala“ městem. Už při prvním ročníku o rok dříve obyvatelé pochopili, že jde o velkolepou událost. Druhý ročník tento dojem jen umocnil. „V Obchodním domě, v parku i na pedikúře potkávali jinak absolutně nedostižné osobnosti. Prožívali výjimečné dny a v době protektorátu je právě taková událost odváděla od každodenních starostí,“ poukázal Madzia.
Do Zlína přijeli vládní politici i špičkoví herci
Filmy se promítaly ve Velkém kině s kapacitou 2 500 diváků, vždy v 16 a 19 hodin. Festival uvedl sedm nových celovečerních filmů, z toho pět premiér, a vedle toho dvanáct krátkých filmů.
Hrál se třeba Roztomilý člověk, Advokát chudých, Tetička nebo Noční motýl, který se stal hlavním oceněným filmem. Přijel také František Filipovský, Jan Pivec, Theodor Pištěk, Josef Kemr, Lída Baarová, Gustav Nezval, Jaroslav Vojta, producent Miloš Havel nebo ředitel Lucernafilmu Vilém Brož. Akce se účastnila také Marie Baťová, manželka zesnulého Tomáše Bati. Syn Tomáš byl tehdy v Kanadě, švagr Jan Antonín v USA.
Komedie Martina Friče Hotel Modrá Hvězda měla premiéru ve Zlíně v roce 1941. V rámci letošního ročníku festivalu se promítala v restaurované verzi.
„Slavnostní ráz umocňovala i přítomnost politiků protektorátní vlády. Ale podle jmen je zjevné, že byli pečlivě vybíráni. Přijel ministr průmyslu a obchodu Jaroslav Kratochvíl nebo ministr školství a národní osvěty Jan Kapras. To byli lidé, o kterých se později veřejnost dozvěděla, že byli ve spojení s odbojem, podporovali ho a byli oponenty v protektorátní vládě,“ upozornil Madzia.
Podle něj není z žádných fotografií ani dokumentů patrné, že by Němci na festival nějakým způsobem dohlíželi nebo ho kontrolovali. Zřejmě proto, že ho považovali za provinční akci.
„Byli jsme ve Zlíně, 300 kilometrů od Prahy, v moravské části protektorátu. V těchto letech, než přišel Heydrich, byly poměry volnější. Ve Zlíně na ulici běžně nebylo gestapo, město bylo pořád dynamicky se rozvíjející, prosperující. Tady nebylo příliš poznat, že jste v protektorátu. Pořád Zlín připomínal spíš americké průmyslové velkoměsto, a tím se odlišoval a vymykal,“ zdůraznil filmař.
Žně zrušili nacisté, po válce je nikdo neobnovil
Němci ale sledovali zvýšenou popularitu festivalu a tušili, že se ve Zlíně scházejí lidé, kteří mají vyhraněné názory vůči nacistům.
„Opravdu se uskutečnilo tajné setkání u Elmara Klose na Fabiánce, kde začal vznikat koncept zestátnění kinematografie. V průběhu let na něm filmaři dále tajně pracovali, a tak není náhodou, že už 11. srpna 1945 podepsal Edvard Beneš první znárodňovací dekret a ten se týkal kinematografie. A to proto, že byl velmi dobře připravený a prakticky hotový,“ doplnil Madzia.
Historickou atmosféru na červeném koberci letos připomněli členové Luhačovického okrašlovacího spolku Calma.
Už na konci roku 1941 pracovníci Kudlovských ateliérů věděli, že existence v českých rukách je neudržitelná. V únoru následujícího roku se jejich obavy naplnily a celý provoz převzali Němci. Ve studiu začalo období hojného kopírování, výroby krátkých filmů a laboratorního provozu.
Filmové žně se ale nepodařilo obnovit ani po válce, kdy se do vedení dosazovali komunisté a nebyl zájem navazovat na baťovské tradice. V roce 1961, dvacet let po posledním ročníku Filmových žní, se uskutečnil první ročník dnešního filmového festivalu pro děti a mládež. O čtyři roky později dostal mezinárodní rozměr.
