Poslední roky žil se svou manželkou v Pozlovicích u Luhačovic a jeho jméno znají ve Zlíně i Uherském Hradišti. Právě ve Zlíně totiž začínal svou sportovní dráhu. Ve chvíli, kdy se z něj stával velmi nadějný atletický závodník, se setkal s Emilem Zátopkem.
"Tehdy jsme ještě manželé nebyli. Ale vzpomínám si, že Jan Haluza byl ten, kdo Emilovi v začátcích radil a pomáhal," připomněla Dana Zátopková. Sám Zátopek prohlásil, že nebýt Haluzy, nebyl by ani Zátopek.
Jan Haluza zvítězil několikrát na mistrovství republiky v krosu, lesním běhu a také v běhu na 1 500 metrů.
Po komunistickém převratu v roce 1948 ho ale čekalo smutnější období. Odmítl členství a komunisté ho obvinili z toho, že byl členem skupiny Milady Horákové. Čekalo ho těžké vězení. Mimo jiné také v Uherském Hradišti, kde prošel peklem obávané vyšetřovny Státní bezpečnosti.
Teprve po revoluci se mu dostalo uznání. Dostal řadu ocenění. Mimo jiné řád Tomáše Garriqua Masaryka, Zlatou medaili za čestný běh životem nebo titul Osobnost roku 2010 Zlínského kraje.
Několikrát ho mohli potkat i sportovci v Uherském Hradišti. "Zval jsem ho na naše mezistátní atletická utkání. Vážil jsem si ho, byla to skutečně velká osobnost," potvrdil starosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský.
Jan Haluza přijel do města i přesto, že na něj právě kvůli padesátým letům neměl nejlepší vzpomínky. "Věřím v lepší budoucnost člověka," vysvětlil svůj postoj v knize Oldřicha Koudelky s názvem Trénoval jsem Emila.
