Jiří Večeř už si odseděl souhrnný čtrnáctiletý trest za organizování obdobných vražd v polovině devadesátých let.
Třiapadesátiletý muž se z vězení dostal loni na jaře, na svobodě však pobyl jen zhruba dva týdny, než ho policie zadržela kvůli dalším dvěma vraždám. Obviněný byl pouhý měsíc před tím, než by oba činy byly promlčeny.
Státní zástupkyně pro něj ve své závěrečné řeči navrhla doživotí.
„Jednalo by se o výjimečný trest, jenž by byl souhrnný za pět vražd, na kterých se podílel. Dvě z nich navíc byly spáchány mimořádně trýznivým způsobem. Resocializace obžalovaného navíc podle mého názoru není možná. Umí jednat cílevědomě, promyšleně, chladnokrevně. Má potvrzenu poruchu osobnosti. Svědci vypovídali věrohodné, spontánně a všechno do sebe zapadalo,“ uvedla žalobkyně Pavlína Nesvadbová
Proti Večeřovi svědčil například Jan Marcinek, který byl v předchozím případu rovněž mezi obžalovanými, po sérii odvolání jej ale soudy obžaloby nakonec zprostily. Marcinek vypověděl, že v roce 1995, krátce po vraždě, slyšel Večeře o činu mluvit (jeho výpověď čtěte zde).
Naopak Večeř vinu odmítá a žádá úplné zproštění. „Nestavím se do role neviňátka, ale bráním se, protože jsem to neudělal,“ prohlásil už dříve (více zde).
A ve své závěrečné řeči se obrátil i k pozůstalým: „Výpovědi byly účelové. Se smrtí těch dvou lidí opravdu nemám nic společného.“
Večeř se zpovídá ze smrti podnikatele Františka Blažíčka, kterého vrah večer 23. května 1995 zastřelil jedinou ránou z pistole z chodníku v domě v Uherském Hradišti v Sokolovské ulici.
Druhým zavražděným byl zlínský podnikatel Miroslav Kovařík, který zemřel ráno o jedenáct dní později při explozi automobilu s nastraženou náloží. Muž poté, co usedl na parkovišti na ulici Mokrá za volant svého BMW, utrpěl devastující zranění těla, kterým podlehl. Jeho dcera, která seděla v autě vedle něj, vyvázla s poraněním obličeje, exploze totiž záměrně směřovala jen na sedadlo řidiče.
