Chvíle soustředění a pak rána. A další. V krátkém sledu jich padne patnáct. Střelci jsou tři a mají po pěti terčích. Pak je střídá další skupinka. Je to zvláštní zvuk, když člověk stojí uprostřed tělocvičny.
„Přes zimu trénujeme v hale, od jara do podzimu máme zázemí v areálu Bedlina. Tam je střelnice se sedmadvaceti stavy,“ vysvětluje trenér bystřických biatlonistů Radovan Zicháček.
Je pondělní podvečer a desítka mladých závodníků zaplnila celou halu. Na části je střelnice, jinde se běhá a u žebřin vznikla posilovna.
Klub se specializuje na letní biatlon, zajistit pravidelné tréninky na sněhu totiž není možné ani s Hostýnskými vrchy za zády, o závodech nemluvě. Přesto většinu z desítky mladých, kteří tady trénují, přivedla ke sportu právě jeho slavnější zimní verze.
„Na začátku mě mrzelo, že nebudou běžky, ale už ne,“ líčí čtrnáctiletý Ondřej Javora.
Fronta zájemců
Největší boom v poslední době klub zažil před třemi lety a mohla za to – kdo jiný než Gabriela Soukalová. V době, kdy začal svět obdivovat její výsledky, ale i náušnice, make-up a neustálý úsměv, stáli rodiče před dveřmi klubu frontu. Jenže za ruku často drželi malé předškoláky.
„A nás není dost na to, abychom dělali přípravku. Všichni se klubu věnujeme po práci, ve volném čase,“ říká Zicháček. „Navíc to chápali spíš jako kroužek, kam jít mohou, ale také nemusí. A to nejde,“ dodává.
Hodně dětí to zkusilo a odpadlo. Ti, kteří zůstali, se dnes dokážou pohybovat v první desítce nejlepších. Větší zájem o sport je ale znát v celé zemi. Pokud dříve čítala startovní listina na republikových závodech dvacet lidí, dnes je obvykle trojnásobná.
Televizní přenosy přivedly k biatlonu i patnáctiletého Josefa Malanta. Má za sebou čtyři sezony a letos přestoupí mezi dorostence. „Začít s biatlonem bylo snadné rozhodnutí, když tady klub je,“ říká Josef.
Každý má vzduchovku za 30 až 50 tisíc korun
Dnes se na tréninku sešli všichni. Trenér, kouč, devět kluků ve věku od 10 do 15 let. A taky jedenáctiletá Nikola Sedlářová, jediná slečna, kterou teď v týmu mají.
„Kluci jsou dříči, mají na to, aby běhali dobré výsledky. Ale Nikola je talent,“ hodnotí Zicháček.
Dobře střílí, je rychlá. Možná právě v ní dá bystřický biatlon sportovnímu světu další naději. A jestli to Nikola ví? „Vím,“ přitakává s úsměvem.
Trénují všichni společně a trenér David Chytil pečlivě dělí tréninkové dávky.
„Malí končí, velcí ještě tři minuty,“ hlásí se stopkami v ruce.
V tu chvíli mají jeho svěřenci za sebou několik koleček kolem haly. Podélně sprintem, na šířku vyklusat. „Musím poznat rozdíl, zvolni,“ opravuje nejmladší kluky. Pak je posílá vydýchat a napít.
Sám je odchovancem klubu, závodil tady až do střední školy, pak odešel studovat sportovní gymnázium do Nového Města na Moravě.
Velcí dobíhají a sahají po vzduchovkách. Jedna vyjde na 30 až 50 tisíc korun, od běžné vzduchovky se liší tím, že má speciální zásobníky na pět diabolek. Kupuje je klub a každý člen má svou.
Bystřice doplácí na svoji polohu
Biatlonový klub funguje v Bystřici pod Hostýnem už od roku 1983, odchovance měl i v reprezentaci. V roce 2005 hostil zdejší areál na Bedlině mistrovství Evropy a česká reprezentace sem jezdila na soustředění. Teprve později postavili o málo větší střelnici v Novém Městě. Klub doplácí na polohu, Bystřice je mimo hlavní trasy a velká města.
Kluci sice dojíždí, třeba Ondřej ze sedmnáct kilometrů vzdálených Zahnašovic, ale zatímco v zimě je trénink dvakrát týdně, v sezoně - hlavně před závody - i víckrát, a to už zvládne málokdo. Stáhnout sem zájemce třeba ze Zlína nejde.
Ideální věk pro zápis je kolem deseti let, kdy už lze začít závodit v Českém poháru. Předchozí sportovní průprava nutná není, kdo ale do té doby získá zkušenosti s atletikou, má navrch.
I členové současného týmu často k biatlonu utekli od jiného sportu. „Dělala jsem házenou, ale ta mě nebavila. Biatlon je lepší,“ chválí Nikola.
