I přes tento drobný incident si Abrahám nemůže přesun do srdce Tyrolska vynachválit. Zatímco loni ve Slovácku odehrál v základní sestavě jen polovinu zápasů, za nováčka nejvyšší rakouské soutěže nechyběl ani minutu.
"Šéfové mi naznačili, že by se tým měl stavět kolem mě. Zároveň je zajímal i poslední rok ve Slovácku, který byl jako na houpačce. Byli zvědaví, co předvedu. Ale po třech čtyřech zápasech jsem viděl ze strany vedení, trenéra i hráčů, že je to dobré," vzpomíná 31letý rodák z Hrotovic u Třebíče.
Tým pětinásobných rakouských šampionů, který se poslední roky dostával z finančních potíží, v úvodu sezony zářil, v prvních devíti kolech získal 20 bodů. Útok na evropské poháry se však nekoná, vystřízlivěním pro patnáct tisíc tyrolských fanoušků bylo pouhých šest bodů z dalších deseti utkání.
"Začátek nám vyšel nad očekávání, pak přišla krize," uvažuje Tomáš Abrahám. "I v nevyvedených zápasech jsem ale podle hodnocení novin a televize, na která se v Rakousku hodně dá, patřil mezi nejlepší. Zato od některých kluků nebyl profesionální výkon."
V Rakousku se hraje pro fanoušky
Za Innsbruck také vstřelil jednu branku a v závěrečných dvou utkáních si připsal gólové asistence. "Zpočátku jsem hrál spojku mezi obranou a zálohou. Ale po zápasech, kdy se nám moc nedařilo, trenér stáhl hru na dva střední záložníky a řekl i mně, abych hrál víc do rizika. Tady se totiž hodně hledí na to, aby byl spokojený fanoušek, od toho jsme i placení," vypráví Abrahám.
Život ve městě, které je ze stran vymezeno divokou řekou Inn a strmě se tyčícími Alpami, si nemůže vynachválit. "Jsem maximálně spokojený. Nejen fotbalově, ale i díky nádhernému prostředí. Pro rodinu je to v Rakousku také moc dobré," pochvaluje si Abrahám.
