"A ten pavouk má rád kafe? Pavouci přeci kafe nepijí," říká malá Luisa a podezíravě se dívá na mámu. "Jenomže tohle kafe je sladké," říká matka. Holčička chvíli přemýšlí, pak přikývne a může se vyprávět dál.
Luise Marii je sedm a její maminka píše pohádky. "Nejsem spisovatelka, ale novinářka, která napsala knížku," tvrdí Michaela Vetešková.
Jsou to tak trochu jiné pohádky. Fantazie a dobrý konec zůstává, jenomže jejich základ tvoří rozhlasové reportáže a rozhovory, které Vetešková vypráví jazykem dětí.
"Vždycky jsem si večer sedla k Luise na postel a vyprávěla, co jsem celý den dělala, aby pochopila, proč s ní nejsem," vysvětluje autorka. "Když jsme s tím začaly, bylo jí pět let, a aby pochopila, co jí říkám, musela jsem přidat i fantazii a dávat pozor, abych používala slova, kterým rozumí."
Tak vznikla třeba pohádka o tom, jak se dělají vánoční baňky, keramický hrníček nebo jak do věže hradu Křivoklát věšeli zvon. Ty jsou v první knížce. Ta druhá zase představuje osobnosti s různými profesemi, se kterými Vetešková vedla rozhovor.
Je v ní pohádka o Karlu Gottovi, který se dokáže změnit ve slavíka, nebo o první sólistce Anglického národního baletu Darii Klimentové, jíž autorka pomáhá hledat ztracené boty.
Na každém příběhu, který se rodí při usínání, pak Vetešková pracuje zhruba další dva týdny. Než jej pustí do světa, přečte jej čtveřici různě velkých dětí.
"S nimi si ověřím, jestli pohádce rozumí. A jestli se jim líbí. Hotová je, až ji schválí." Příběhy už navíc četli i všichni ti, kteří v nich vystupují. Ilustracemi knihu doplnila oceňovaná výtvarnice Lucie Seifertová.
