Pokud jste se chtěli ve druhé polovině 19. století zapsat do čtenářského spolku Casino, museli jste mít po ruce velké peníze. Vstupní poplatek jeden zlatý několikanásobně překračoval částku, kterou chudí lidé odevzdali ročně na daních.
„Členy tvořila intelektuální, ekonomická a kulturní elita města,“ přibližuje vznik vůbec prvního spolku ve Valašských Kloboukách Petr Odehnal z místního muzea.
V létě tu pořádají výstavu, která se věnuje základům spolkové činnosti – tedy něčeho, bez čeho si dnes společenský život ve městech a na vesnicích jen těžko představíme.
Spolky začaly oficiálně vznikat až po revolučním roku 1848. Umožnil to císařský patent z roku 1852 a později první spolkový zákon.
„Byla to veliká změna ve společenském životě,“ vysvětluje kloboucký historik. „Předtím lidé nebyli zvyklí se potkávat a jakkoliv sdružovat. Takovou roli plnily jen cechy, ale to bylo jen na profesním základu.“
První místní spolek vznikl v roce 1866. Figuroval v něm kněz, lékař, učitelé i vážení úředníci. I když sdružoval zdejší smetánku, neplatilo, že by se spolčovat mohli jen bohatí a vzdělaní.
„Hluboké kořeny mají i dobrovolní hasiči, ti mívali vždy nejširší základnu. Chudý nebo bohatý, tam si byli všichni rovní,“ míní Odehnal.
Aby vznikl spolek hasičů, musel vyhořet dům radního
I když měly vznikající spolky velmi rozmanité zaměření, hasiči jsou specifickým příkladem. Byli takřka v každém městě i na malých vesnicích a na podobném principu jako při svém vzniku fungují dodnes. Zasahují při požárech a živelních katastrofách, pomáhají zvelebovat obce a režírují v nich kulturní akce.
Spolek půjčoval peníze, vydělal jměníKaždý, kdo chtěl správně řídit spolek, musel mít i schopnost vydělat peníze. Díky dochovanému účetnictví lze vypozorovat, čím si členové vydělávali a za co utráceli. Výdaje byly velice specifické. Školské spolky nakupovaly dětem učebnice a školní pomůcky, hasiči investovali do techniky či uniforem, čtenářské spolky nakupovaly knihy. Samostatnou kapitolou byly občanské záložny. Přestože je později reguloval zákon, vznikly stejně jako další spolky – jako společenství lidí se stejným zájmem. V tomto případě šlo o půjčování peněz. Ve vedení takového spolku byly důležité postavy městského života. Ve Valašských Kloboukách, kde vznikla občanská záložna v roce 1871, jí předsedal farář, jednatelem byl lékárník, důvěrníky starosta města i radní. „Záložna půjčuje živnostníkům a jiným peníze na nízké úroky,“ přiblížil tehdy ve své knize činnost této organizace učitel Antonín Ugwitz. Na rozdíl od bank si mohli půjčovat a vkládat výhradně členové. Půjčky se jim úročily sedmi procenty, vklady naopak zhodnocovaly pěti procenty. Brzy se ukázalo, že jde o obrovsky výnosnou činnost a na kontě záložny se začaly shromažďovat veliké zisky. Lidé navíc brzy pochopili, jaké výhody záložny znamenají, což bylo dáno i jejich rozmachem v okolních městech. „Počet členů během pár let vzrostl ze stovky na zhruba třináct set, což už byla mimořádně silná členská základna,“ poznamenal historik z Valašských Klobouk Petr Odehnal. Záložna brzy začala investovat. Nejprve koupila některé domy, po 25 letech činnosti si pak na náměstí postavila vlastní sídlo. Úspěch místní záložny inspiroval i městské zastupitelstvo, které v roce 1886 odsouhlasilo zřízení městské spořitelny. Aktivity občanské záložny a spořitelny pak měly vliv na rozvoj podnikání na celém jižním Valašsku. Profitoval z toho i další místní spolek, družstvo soukeníků a papučářů, které vzniklo v roce 1898. Jedním ze zakládajících členů byl významný podnikatel a politik František Šerý, který už předtím šikovné valašské řemeslníky sdružoval. Vznik družstva umožnila výstavba parní valchy, na kterou Šerý dovedl získat zemský příspěvek 5 000 zlatých. „Já svoji práci, jak předení, tak válení, přenesl do družstva, zřídil jsem moderní stroj pro česání suken pro soukeníky, menší hotovili modrá sukna pro trhy na Slovensku,“ popsal Šerý ve svých pamětech. Sám se stal starostou města a v Kloboukách založil významnou textilní továrnu. Zajímavé je, že své aktivity směřoval především do místních spolků a dokázal tak, že cesta k úspěchu vede i přes spolkovou činnost. |
Jejich vznik v sedmdesátých letech 19. století přímo předepisoval zákon. Mimochodem, právě k založení klobouckého sboru se váže úsměvný příběh.
„Město na založení sboru nemělo peníze a neustále to přes urgence úřadů odkládalo. V okolí už měla hasiče každá malá dědinka, jen tady stále nic. Až v roce 1877 vyhořel dům zdejšího radního. Sbor byl založený do třech týdnů,“ usmívá se Odehnal.
Na rozdíl od dobrovolných hasičů do dneška nevydržel jiný, dříve podobně rozšířený spolek. Šlo o vojenské vysloužilce, jejichž základnu tvořili většinou bývalí vojáci oddaní monarchii.
„Jejich činnost měla až charitativní význam. Ti bohatší platili chudším rodinám pohřby nebo se starali o sirotky,“ upozornil Odehnal.
Kvůli protihabsburským náladám však začali už před první světovou válkou někteří členové spolky vysloužilců opouštět. Po válce pak zanikly úplně.
Organizování společenských akcí přinášelo spolkům peníze
Hlubokou tradici měly i spolky čtenářské. Mimo ty elitářské fungovaly i pro širší veřejnost. Členské příspěvky a vydělané peníze používaly na nákup novin, knih a časopisů.
„Když jich nashromáždily hodně, ještě sbírku rozšířily za pomoci dárců a otevřely ji i nečlenům. Zdejší spolek Beseda tak vlastně položil základy první veřejné knihovně,“ připomíná historik.
Důvodů, proč se lidé scházeli, byly desítky. Vznikaly také spolky peněžní, učitelské, školské, na Valašsku i soukenické či papučářské.
Spolky stály za všemi velkými společenskými akcemi. Samy radnice se na jejich organizaci dříve nijak nepodílely. „Pro spolky to ale mělo i praktický efekt. Vedle členských příspěvků to byl zásadní zdroj příjmů,“ objasnil historik.
Každá zábava, divadlo nebo jen společenské posezení přinesly do účetnictví spolku peníze, které pak členové používali ke své činnosti.
Spolkům se dodnes daří, pomáhají radnicím
Ostatně, na tomto principu funguje řada těchto organizací dodnes. I když z těch původních zbyli jen hasiči či sokolové, rozhodně dnes spolků není méně než dřív.
„Naopak, v Kloboukách bylo do roku 1900 čtrnáct spolků, dnes je jich kolem šedesátky. Možná nejsou tolik vidět nebo se jejich činnost rozmělnila, ale je jich opravdu hodně,“ srovnal Odehnal.
A pro radnice jsou stále významnými partnery. Například díky spolkové činnosti získala loni Kašava celorepublikový titul Vesnice roku. Mají tam dvě desítky spolků. Například folkloristy, myslivce, hasiče či sdružení rodičů.
„Jsou navzájem provázaní, a nemají tak problém se na něčem domluvit,“ zdůrazňuje starosta Kašavy Josef Jarcovják.
Neplatí ovšem, že by se spolkům dařilo jen v malých městech a na vesnicích. Bez desítek takových sdružení by si nebylo možné představit ani kulturní život v krajském Zlíně.
„Spolky mají obrovský vliv na atmosféru ve městě, radnice s nimi aktivně spolupracuje,“ podotkl mluvčí magistrátu Zdeněk Dvořák. „Navíc dávají také možnost realizace mnoha dětem i dospělým.“
