"Po skončení jsme v euforii bouchli šampaňské, větší oslavy jsme ale nechali až na příští týden," prozradil Jakub Atarsia, který s nápadem na překonání světového rekordu přišel.
Sedmičku statečných tvořili ještě jeho bratr Adam, Jan Ševčík, Martin Omelka, Martin Svízela, Tom Svoboda a od poloviny i Jan Vodinský.
"Na rekordu se měla původně podílet celá naše tréninková skupina, bohužel jeden náš člen týden předtím onemocněl," podotkl Jakub Atarsia, který jako první zabral ve čtvrtek 20. února v šest hodin večer.
Podmínkou k uznání rekordu jsou videozáznamy z přesedání, nesmí se zastavit veslařský stroj a displej nesmí přestat počítat ujetý čas.
"To znamená že na přesednutí máte maximálně pět vteřin - za tuto dobu se musíte stihnout vystřídat, dát nohy do nohavek, utáhnout si je a jet," líčí Jakub Atarsia.
Bolavá záda, kolena, puchýře a skřípnuté nervy
Otrokovičtí veslaři přesedlali celkem 140krát a zvolili přitom následující taktiku: tým se rozdělil do dvou dvojic a jedné trojice, přičemž každá skupina jela přesně daný časový úsek. Daň za úmornou dřinu byla vysoká.
"Jako první začala bolet záda a kolena, pak naskočily puchýře na rukou. Nejhorší byly ale skřípnuté nervy," líčí Jakub Atarsia, jehož zaskočila psychická únava. "Myšlení tou námahou tak otupělo, že jsme nebyli schopní spočítat triviální čísla."
Předchozí maximum australské party překonali otrokovičtí veslaři o 24 hodin a během prvních tří dnů ujeli o 250 kilometrů více. "Věřím, že náš rekord aspoň rok vydrží," přeje si Jakub Atarsia.
