V promítací kabině Velkého kina ještě stojí zbytky přístrojů, o stěnu jsou opřené prázdné filmové kotouče. Dveře zdobí velké plakáty k filmu Sin City – město hříchu. V rohu je zaprášený gauč, na stěně visí starý kalendář.
A přes promítací místnost, která není zdaleka nejhorší částí kdysi populárního Velkého kina, se zástupci šesti architektonických kanceláří, jež navrhnou jeho záchranu, dostanou k žebříku, po němž vylezou na střechu.
Ta je velmi nestabilní, lidé proto musejí držet rozestupy a nechodit po jejím středu. Navíc je nerovná, nátěry jsou popraskané, u okrajů jsou plechy zatížené dlaždicemi.
„Stavba vznikala velmi rychle během krátké doby. Do Baťovy továrny se sjíždělo mnoho lidí z okolí, a aby byli chráněni před nepřízní počasí, byla jim nabídnuta tato velká čekárna, v níž se i promítaly filmy,“ říká Jaroslav Hába, jednatel znaleckého ústavu, který na kino dělal podrobný statický posudek.
Kino, které vzniklo ve 30. letech podle návrhu baťovského architekta Františka Lýdie Gahury jako provizorium, je přes tři roky zavřené kvůli havarijnímu stavu. Především kvůli špatné nosné konstrukci držící právě střechu. Podle statiků má střecha problém unést samu sebe. A pokud začne padat sníh, musí se z ní okamžitě shazovat dolů, jinak by hrozilo její zřícení.
„Máme asi 3 500 fotografií nosných konstrukcí, zkoumali jsme to důkladně,“ vysvětluje Hába.
Odstranit objekt a postavit nový podle památkářů nejde
Odborníci se zástupci architektonických studií, mezi nimiž jsou i tři zahraniční, scházejí níž, aby se podívali na zmíněné nosné konstrukce. Některé jsou pokřivené a vybočené až o deset centimetrů, jsou i špatně svařené.
Navíc je poškodilo bombardování z konce druhé světové války, jedna bomba propadla dovnitř kina, ale nevybuchla. Další dvě, které spadly poblíž, už ano.
„Problém se neřešil dlouhá léta. Zachraňovat nosnou konstrukci v celém rozsahu by bylo velmi náročné i s ohledem na to, v jakém je stavu,“ zmínil zlínský zastupitel a majitel filmového festivalu Čestmír Vančura při diskusi v promítacím sále kina.
Festival Velké kino využíval pravidelně a míval plno.
„Není možné objekt odstranit a postavit nový,“ reagoval Ladislav Buchta z kroměřížské pobočky Národního památkového ústavu. „Nosná konstrukce je jedním z důvodů, proč byla budova vyhlášena za kulturní památku. Rádi bychom ji zachovali, záleží na tom, v jaké míře,“ doplnil.
Nosná konstrukce měří 33 metrů a v době otevření kina byla nejdelší v republice. Nepodpírá ji žádný sloup. Další privilegium tehdy získala celá budova s více než dvěma tisíci sedadly. Větší promítací sál v Československu neexistoval.
Šlo vlastně o velký stan či hangár, v němž byly vedle sebe naskládané úzké židličky, aby se dovnitř vešlo co nejvíce baťovských zaměstnanců. Nosné konstrukce jsou velmi subtilní, nad nimi je jen střecha z prken, podbitá místy heraklitovými deskami jako izolací.
„Byl to jiný koncept než u dnešních kin, neřku-li multikin, kde jde o odpolední nebo večerní zábavu. Tady to bylo spojené s pracovním a organizačním konceptem baťovské továrny,“ upozornil vedoucí oddělení prostorového plánování zlínské radnice Ivo Tuček.
Až později vzniklo uvnitř kina další, už „regulérní“ kino s menší kapacitou, ale větším komfortem. Nicméně nosné konstrukci ani pozdější úpravy nepomohly, možná spíš naopak.
Proto radnice kino od března 2016 uzavřela a skoro tři roky trvalo, než vypsala architektonickou soutěž formou soutěžního dialogu za více než dva miliony korun. Za to si vysloužila i kritiku, že jde o špatně investované peníze.
1. března 2016 |
Aktuální prohlídkou kina soutěžní dialog začal. Jeho specifikem je, že autoři své návrhy průběžně konzultují se zadavatelem. Zájem mělo přes 30 kanceláří z Česka i ze zahraničí například z Německa, Rakouska, Polska.
Radnice vybrala šest, z nichž do příštího podzimu vybere jednu s vítězným návrhem, podle něhož získá Velké kino novou podobu na další roky.
„Přihlásila se studia s mezinárodním ohlasem. Udělalo nám to velkou radost,“ sdělil primátor Jiří Korec. „Neposílala nám ještě návrhy na přestavbu, ale portfolia, abychom věděli, jaké volí přístupy. Jestli inovativní, nebo konzervativní, jestli užívají moderní technologie, či ne,“ dodal.
Budova je prakticky ruina, říká maďarský architekt
Z domácích jde o re:architekti studio, ov architekti a Petr Hájek Architekti. Zahraniční zástupci jsou slovenští A B. K. P. Š., Christophe Hutin Architecture z Francie nebo maďarští Építész Stúdió, jejichž architekt Iván Nagy byl ve Zlíně už před čtyřmi lety.
„Zatím nemáme představu, co s tím. Je to příliš brzy, chce to komplexní řešení,“ zmínil po prohlídce kina Nagy. „Dnes jsme tady, abychom poslouchali, jaké máme možnosti, jaké funkce jsou potřeba, také kontext je velmi důležitý. Budova je prakticky ruina, střecha je mimo, nosné konstrukce slabé, ale v kontextu Baťova příběhu je to extrémně zajímavé. Pro nás je to výzva, abychom pro takový prostor našli současné využití,“ naznačil.
Architekti dostali mantinely od statiků, památkářů, ale i města. To chce, aby kino nebylo využívané jenom pro promítání filmů, ale také k přednáškám, koncertům, společenským a sportovním akcím. Náklady na přestavbu zatím odhaduje na 300 milionů korun, což se ještě může měnit.
„Varianty financování jsou úvěr, nebo dotace. Věřím, že se nám podaří nějaké získat,“ doufá Korec.
Aby byl provoz kina rentabilnější, přichází v úvahu vybudování volného prostoru pod hledištěm, což by znamenalo další náklady. „Jestli prostor pod zemí bude stát 100 milionů korun a návratnost bude milion ročně, tak to nebude mít ekonomický smysl,“ uznal Korec.
Podle něho by v prostorách, jež by se upravovaly podle potřeby, mohlo být muzeum kinematografie, různé výstavy, audiovizuální projekty a podobně. I nad tím budou architekti přemýšlet.
V soutěžní porotě, jež vybere vítězný návrh, usednou kromě zástupců města také nezávislí odborníci. Mimo jiné belgický architekt Pierre Hebbelinck, teoretik architektury Vladimír Šlapeta, slovenský architekt Martin Jančok či zlínská architektka Jitka Ressová, jejíž studio navrhlo podařenou úpravu Gahurova prospektu ve Zlíně.
