Žije v Hluku na Slovácku a na nedalekou Žítkovou do oblasti Bílých Karpat jezdí často jako dobrovolník, který pečuje o tamější louky. A už delší dobu ho zajímala jedna věc. Proč jsou na louce v lokalitě Hutě, kde je jedna z druhově nejbohatších vegetací na světě, včetně vzácných orchidejí, také místa, kde se vzácné druhy nevyskytují, a připomínají zcela jiné typy luk? Může to souviset s tradovanou informací, že tady na začátku 18. století stávala sklárna?
A protože Michal Hájek působí v Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jako řešení zvolil vědecký postup.
„Archeologové, kteří s námi spolupracovali, měli k dispozici speciální vybavení v podobě magnetometrů. Díky nim lze zkoumat objekty pod povrchem, aniž by se narušily. Právě to je pro nás botaniky důležité,“ vysvětlil Hájek.
Jejich společný výzkum trval skoro rok. Výsledek? Opravdu se potvrdilo, že výskyt druhově bohaté vegetace na celé louce znemožňuje dřívější existence sklárny. Konkrétně jde o nadbytek fosforu, což je prvek, který se zde nachází v půdě.
„Jsou to obrovské zásoby, které nezmizely ani po desítkách let a podporují konkurenčně silnější rostlinné druhy,“ uvedl Hájek. Na místě je i větší koncentrace těžkých kovů, vápníku a menší vlhkost půdy.
Univerzitní experti na místě rovněž zmapovali staré sklářské pece, výsypku odpadu a další pracovní plochy. Našli i místo, kde stávala zeď sklárny.
Lidská činnost pomohla přežít řadě lučních druhů
Orchidejové louky Bílých Karpat jsou celosvětovým unikátem. Na jednom metru čtverečním tady uvidíte až 80 druhů, nechybí třeba kýchavice černá nebo všivec statný. Tyto druhy se přitom špatně šíří, další místa výskytu jsou desítky až stovky kilometrů daleko. Zřejmě tady přežily z daleké minulosti, kdy byly mnohem rozšířenější.
Louky navazují na starodávné stepi a lesostepi, jež se tady nacházely na konci doby ledové a začátku doby poledové. Kvůli oteplování klimatu však začaly postupně zarůstat lesem.
„Bílé Karpaty jsou výjimečné v tom, že lidská činnost tam pomohla přežít řadě lučních druhů dodnes. Šlo především o udržování polootevřených lesů, dnes se louky udržují pravidelným kosením,“ uvedl Hájek.
Mnozí zemědělci přitom tvrdí, že právě takto se prvky jako fosfor z půdy odstraňují. Zjištěná data ale tuto domněnku vyvracejí. „Fosfor, který je v půdě v nadbytku, je důvodem, proč se nedaří kompletně obnovit dříve rozorané bělokarpatské louky,“ vysvětlil botanik.
O vzácné louky je dnes nutné stále pečovat, aby postupně nezarostly vysokými travami a později i lesem. Jde především o pravidelné kosení, na němž se podílejí také dobrovolníci.
