Zatímco její partner tráví chvilku u počítače, Zdena Černá narychlo uvaří oběd. Svého muže pak na vozíku přemístí z jednoho pokoje do druhého, posadí do speciálního zvedáku a přesune jej do postele. Tu napolohuje tak, aby se jejímu druhovi dobře sedělo, a začne jej sousto po soustu krmit.
„Není to moc horký?“ zeptá se. Je to obědová rutina, ale nezasvěcený by byl překvapen.
„To já mám zlatého chlapa. Je inteligentní, komunikuje a dopřeje mi vždycky chvilku na oddech. Ale vezměte si, že existuje řada případů, kdy je starost o handicapovaného mnohem náročnější,“ říká Černá.
Ve Zlíně vede Unii pečujících. Jde o jedinou organizaci u nás, která sdružuje pečující osoby a zabývá se jejich problémy. A Zlín je jedním z prvních měst, kde úspěšně funguje.
„O tom, jak žijí lidé, kteří se starají o handicapované, toho veřejnost ví velice málo. Naopak se na nás často dívají skrz prsty. Prostřednictvím unie bychom o sobě chtěli dát vědět, být vidět i slyšet před lidmi a politiky. Chceme sdělit, že nejsme vyžírky, jak si často lidé myslí,“ zdůrazňuje Černá.
Zaskočilo ji ponižující jednání s úředníky
Její příběh je typický pro řadu pečujících – do nové role se dostanou znenadání a nejsou na ni absolutně připraveni. Její přítel byl sice celý život odkázaný na vozík, ale vždy byl aktivní a naprosto soběstačný. Před čtyřmi lety však dostal mrtvici, zůstala mu pohyblivá jen hlava a pravá ruka.
„Když se vrátil z nemocnice, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Měsíc mi jej pomáhal dávat do postele syn, já sama jsem si odrovnala záda,“ popisuje Černá tvrdé začátky.
O roli pečujících se začala více zajímat poté, co ji zaskočilo ponižující jednání s úředníky. Nyní se prostřednictvím unie schází ve Zlíně asi čtyřicet pečujících, nejsou to však zdaleka všichni.
Ačkoliv se člověk většinou vzdá svého zaměstnání a péči musí věnovat 24 hodin denně, sám žádné peníze od státu nedostává. Je odkázán na příspěvek na péči, který na nejvyšším čtvrtém stupni dělá 13 200 měsíčně. Celá domácnost žije pouze z něj a invalidního důchodu.
„Ti lidé jsou často neuvěřitelně obětaví a svůj úděl nesou tak pokorně, že se často bojí zažádat i o příspěvky, na které mají nárok,“ říká na adresu pečujících Jana Strouhalová z Charity Zlín.
Naučte se odpočívat, radí pečujícím
Pro pečující organizuje společná setkání a poskytuje jim praktické rady.
„Při té práci jste často 24 hodin ve střehu, proto radíme pečujícím, ať si najdou čas sami na sebe. Ať se naučí odpočívat,“ míní Strouhalová.
Pro tyto případy lze využít placenou asistenční službu, kterou ve Zlíně nabízí hned několik organizací.
„Zájem je obrovský, zvlášť teď během léta. Pořadníky jsou dlouhé,“ připouští ředitel organizace Handicap Zlín Aleš Chudárek.
Do větší propagace této problematiky se letos pustil také Zlínský kraj. Ten letos poprvé vyhlásil anketu, pomocí níž ocení pečující a pěstouny a vítězům poskytne finanční příspěvek.
