Občas si nás někdo všimne, hlavně když konečně rozlouskneme záhadu a hlasitě projevíme nadšení. Taky trochu překážíme na chodníku, když dorazíme na správné místo. To se pak totiž člověk musí zastavit, pořádně rozhlédnout kolem sebe, přečíst si z tabletu legendu a vyluštit další šifru. Jinak jsme ale docela nenápadní.
Chodíme po Zlíně, jsme jednou z několika tří až čtyřčlenných skupinek a město vidíme jinak, než je člověk zvyklý. A právě to je jeden z účelů takzvaných městských her, fenoménu, který se prosazuje stále víc. Jsou plné nevyluštěných šifer, GPS souřadnic a překvapení.
„Hráči na začátku dostanou tablet, power banku a kód, kterým hru spustí. Když jej zadají třeba do chytrého telefonu, mohou trasu sledovat na více přístrojích. Vyrážejí všechny týmy zároveň, během cesty se ale rychle roztrhají,“ popisuje autor hry Miroslav Pavel.
Dopředu nevíme, kudy cesta povede, teprve až najdeme, co máme hledat a rozluštíme šifru, ukáže se nám další bod. Takto postupujeme místo od místa a křižujeme Zlín, zastavíme se celkem 21krát. K dispozici máme i lístek na trolejbus, který využijeme na jediný delší přesun.
„Nejzazší čas, za který se dá hra stihnout, je sedm a půl hodiny, včetně oběda,“ dodává Ivana Borovičková, obchodní ředitelka společnost Ce-Pa, která hru nabízí.
Startuje se z Baťovy vily
V první fázi hra určená pro firmy, chystá se ale i další verze pro středoškoláky. V přepočtu na osobu nyní vychází startovné zhruba na jeden až dva tisíce korun.
„Kalkulace je velmi individuální a staví se pro každého zákazníka zvlášť. Záleží na tom, jaké si objedná výstupy,“ vysvětlila Borovičková. Díky hře se totiž zaměstnavatel dozví mnohé o složení pracovního kolektivu, může objevit vůdčí typy, dosud přehlížené nebo zjistit, kdo lépe zvládá práci pod tlakem.
„Firmy se vracejí k takzvanému štíhlému managementu, který využíval i Baťa. Dokážeme jim poradit, kde pracovníky ubrat, kde naopak posílit, jak stmelit kolektiv nebo jak ho připravit na změny, aby je přijal za své,“ doplnila.
Startujeme ráno v Baťově vile. Po snídani nám krátce vysvětlí pravidla a pak začíná zhruba hodinová přednáška o Baťovi. Myslíte si, že o něm víte dost? Tak to vás vyvedou z omylu.
Tady se neopakují známá fakta, mluví se o povahách obou bratrů, o dluzích a jak k nim přišli nebo o tom, jak Tomáš sklidil v obuvnické dílně posměch. Tedy ne ve své, nýbrž v Americe. Pokud se naopak vaše znalosti omezují jen na to, že si jméno spojíte s botami, ani to nevadí. „Rozhodně není nutné studovat před hrou Baťův životopis,“ ujišťuje Pavel.
Šifry kombinují písmena, číslice, obrázky, odhady délek
Je něco před desátou a my vyrážíme do ulic. Tvořím trojici s Davidem Pavlištíkem a Vlastimilem Budařem. Neznáme se, ale dnešek strávíme společným hledáním míst, strategie a snahou předběhnout ostatní.
První úkol je snadný, postupně přituhuje. I kdybychom šifru neprolomili, a jak se později ukáže, může se to stát, ze hry nás to nevyřadí. Jen ztratíme čas. Program nás pustí dál až po několikaminutovém čekání. Heslem dne se stává „vím kam“, což David hlásí ještě dřív, než se v tabletu načte mapa s vyznačením dalšího místa.
Ve Zlíně vyrostl a žije tady, zatímco Vlastimil přijel z Třeště. A já? Zlín znám natolik, že trefím, vždy ale po hlavních trasách. David se vyzná i v zadních traktech domů a průchodech mezi dvory, což nám brzy dává mírný náskok. Po osmi stanovištích je čas na oběd, pak přichází první a jediné zklamání. Řešení neznáme. „To nedáme,“ rozhodujeme nakonec a čekáme, až nás program sám pustí dál.
Vtipkujeme, ale všechny nás to štve. Aspoň že můžeme během čekání on-line sledovat pořadí ostatních týmů. Většina z nich je pořád za námi. I když je hra založená na spolupráci člověka a moderní techniky, papír a tužka není k zahození. Zapisuji vyluštěné části šifer. Jaké jsou, popsat nemůžu, prozrazením by hra ztratila smysl.
Snad jen to, že je každá na jiném principu, kombinují písmena, číslice a obrázky nebo třeba odhady délky. Ti, kteří městské hry hrají, bývají vybavení různými měřidly, převodními tabulkami i periodickou tabulkou prvků. Nic z toho nemáme, přesto končíme na třetím místě. Ve Zlíně se podobných her konalo v minulosti už několik, skuteční hráči za nimi i vyjíždějí. Momentálně jsou aktivní hry třeba v Brně.
