Václav Utinek slaví vítězství v extrémním běžeckém závodě.

Václav Utinek slaví vítězství v extrémním běžeckém závodě. | foto: lh24.cz

Lysou horu vyběhl třináctkrát za sebou. Bylo to brutální, říká vítěz

  • 2
Potřetí se Václav Utinek pustil do extrémního běžeckého závodu, při němž se snaží co nejvíckrát zdolat Lysou horu. A protože tentokrát se na nejvyšší vrchol Beskyd dostal za 24 hodin celkem třináctkrát, stal se novám mistrem republiky v horském maratonu.

Stoupat prudkou stěnou do strmého kopce a pak utíkat dolů cestou plnou ledu a kamení. Za světla i za tmy, zase a znova. S jediným cílem - za 24 hodin vyběhnout co nejvíckrát na Lysou horu.

RUNGO.cz: Krásný, ale drsných 24 hodin na Lysé hoře

Když se Václav Utinek hlásil do extrémního běžeckého závodu, věděl, do čeho jde.

Pětatřicetiletý sportovec z Mysločovic na Zlínsku si tento podnik vyzkoušel už v minulých dvou letech. Tentokrát ale stál na nejvyšším stupínku jako vítěz a nový český šampion v horském maratonu.

Na trať přitom nevyrážel jako favorit. „Řekl jsem si, že zkusím trochu sebevražednou taktiku. Napálit to od začátku co nejostřeji a tempo držet, jak dlouho to půjde,“ popsal svůj plán.

Dost odvážný, protože každá cesta z Ostravice na Lysou a zpět měřila 12 kilometrů a běžci překonávali převýšení více jak 700 metrů.

„Bylo to brutální. Nastoupali jsme toho víc, než kdybychom zdolávali Mount Everest,“ přiblížil Utinek.

Trasa byla plná ledu a kamení, pomáhaly mu speciální boty s hroty.

„Naštěstí celou dobu sněžilo, to nám paradoxně pomohlo, protože se pak běhalo lépe,“ zmínil.

Vzpamatovával se několik dní, mozek nefungoval

Největší krizi prožil ve chvíli, kdy mu v noci vypnula čelovka a náhradní svítila jen slabě. Při sestupu nic příjemného.

Cestu nahoru a dolů zvládl Utinek celkem třináctkrát, což mu zabralo bezmála 22 hodin. Jeho nejbližšímu pronásledovateli to trvalo asi o čtvrthodinu déle.

„Poslední okruh už byl na hraně, po doběhu jsem věděl, že dál už nemůžu,“ líčil vítěz.

Informace dostával pouze dole na základně při každém doběhu. Pouze tam se také závodníci mohli občerstvovat. Lidé z podpůrného týmu mu pokaždé řekli, jaký má náskok.

„Ale když mě soupeř v posledních kolech začal stahovat, neřekli mi to. A udělali dobře, možná bych totiž znervózněl a vůbec nedoběhl,“ tušil běžec.

Pocity v cíli, když už věděl, že mu vítězství nikdo nesebere, se prý nedají popsat.

„Byl jsem totálně prošitý, mozek nefungoval. Vzpamatovával jsem se ještě několik dní, možná mi to dojde postupně,“ usmíval se Utinek, kterého teď bolí každý pohyb a od běhu si dá nějakou chvíli pauzu.