Miloš Forman (vpravo) a herec Murray Abraham při natáčení filmu Amadeus | foto: © Česká televize / CSFD.cz

Kroměříží filmaři suplují Versailles i Petrohrad, Forman zde točil Amadea

  • 1
Kroměřížský zámek a zahrady často ve filmech suplují Versailles, Petrohrad nebo Kodaň. Nejslavnější film zde natočil Miloš Forman, v oscarovém Amadeovi tak jako kompars vystupuje i řada místních.

Kuráž a štěstí stačilo Ladislavu Františovi, aby získal záběry z natáčení slavného Amadea v Kroměříži, kam za některými scénami před 32 lety přijel se svým štábem režisér Miloš Forman.

„Nikoho jsem se na nic neptal, vetřel jsem se tam jako filmový amatér. Asi to byla náhoda nebo dobrá vůle štábu, že mě nikdo odtamtud nevyhodil,“ vzpomíná s úsměvem Františ.

„Zkrátka jsem přišel na zámek do sněmovního sálu, natočil hlavního hrdinu, jak odpočívá v křesle, pár dvorních dam a Formana s Ondříčkem. Pak jsem zase v klidu odkráčel.“

Z těchto záběrů pak sestavil tří- až čtyřminutový film. „Forman na mě působil jako člověk, který dobře ví, co chce, a jde si za tím. U ostatních měl respekt,“ hodnotí amatérský filmař.

Jako číšník v Amadeovi nosil sklenice za 80 tisíc

Kroměříž si štáby velmi oblíbily, hojně využívají Arcibiskupský zámek, Podzámeckou i Květnou zahradu a některé záběry vznikají také v ulicích města.

Filmová místa

Filmová místa

Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy.

Kroměřížské kulisy se už objevily v desítkách snímků různých světových produkcí. Nejslavnějším filmem ale zůstává Amadeus ověnčený osmi Oscary, v němž si zahrála i řada místních.

„O možnosti komparzu mi řekl kamarád. Počítali se mnou jako se členem biskupské svity, ale měl jsem velkou nohu a neměli pro mě boty. Proto jsem se stal číšníkem,“ popisuje jeden z tehdejších komparzistů Vojtěch Lipl, jemuž v době natáčení bylo 35 let. Jeho výstup ve filmu je několikavteřinový.

Nakonec nijak nelitoval, že původní roli nezískal. „Číšník byl zajímavější. Nosil jsem tác se čtyřmi skleničkami, což jsem se ale nejdřív musel samozřejmě naučit. Celou dobu tam za mnou chodil člověk, který dával pozor, aby se skleničkám nic nestalo a aby je nikdo neukradl. Zapůjčil je olomoucký arcibiskup. Jejich hodnota prý byla 80 tisíc korun, což v té době byly obrovské peníze,“ připomíná Lipl.

Jediným jeho trápením při natáčení byl kostým. „Byl nepohodlný, necítil jsem se v něm. Samotné natáčení ale bylo v pohodě, bez křiku, nervozity, i když se některé scény opakovaly třeba sedmkrát,“ dodává bývalý komparzista.

Obrazy musejí pryč

V komparzu při různých natáčeních se často objevují také členové místního spolku Biskupští manové.

„Kroměříž hodně supluje Versailles, Petrohrad nebo Kodaň,“ upozorňuje předseda spolku Evžen Petřík.

Proto si město vybral třeba štáb BBC k natáčení Třech mušketýrů nebo německá televize ZDF, která vytvářela před třemi lety sérii o velkých postavách dějin, například o ruské panovnici Kateřině II. Veliké.

„Tam je třeba záběr na Kateřinu II., která stojí před zámkem, pokračuje přes gardisty a objevit by se měl kostel svatého Mořice. Ten ale odborníci vyretušovali, nezapadl by do petrohradského panoramatu,“ usmívá se Petřík.

Díky specifické výzdobě poznají místní ve filmech zámeckou salu terrenu nebo právě Arcibiskupský sál, který mnozí označují za jeden z nejkrásnějších zámeckých sálů ve střední Evropě.

„Zajímavé je sledovat, jak filmaři sundávají obrazy ve sněmovním sále. Když se točí něco třeba z počátku 19. století, nesmí tam viset František Josef I., ale arcibiskupy tam většinou nechávají, protože málokdo ví, kdy žili,“ říká předseda spolku.

Kroměříž je i v dramatu Requiem pro panenku

Kroměříž štáby využívají nejen pro historické snímky, ale i pro pohádky. Režisér Miloslav Šmídmajer si zámek i zahrady vybral pro Peklo s princeznou.

„Filmaři si opět vyhráli. Pro vězení princezny si zvolili exteriér rotundy v Květné zahradě, ale místní dobře vědí, že uvnitř je to příliš malé, aby se tam mohlo vejít všechno vybavení, které princezna měla. Interiér je tudíž studiový,“ připomíná Petřík.

Kroměříž si zahrála v řadě dalších filmů. Diváci si ji vybaví například z hudební komedie Třicet panen a Pythagoras, pro některé záběry do města zajel režisér Filip Renč ve svém dramatu Requiem pro panenku a Karel Kachyňa v Uchu využil salu terrenu i nádvoří zámku.