„Můj obor je natolik úzký a specializovaný, že na celém světě je šest míst, kde můžu pracovat. A do Japonska, Německa nebo USA se mi cestovat nechtělo,“ říká zlínská rodačka a světově uznávaná fyzička Kateřina Falk.
Nyní pracuje na projektu ELI Beamlines v Praze, kde vzniká laboratoř s nejvýkonnějším laserem na světě. „Vědci tady budou moci využívat špičkové zařízení pro základní i uživatelský výzkum,“ naznačila Falk.
Jak jste se dostala k zájmu o přírodní vědy a fyziku?
Nemyslím si, že by měl existovat důvod, proč by měly holky bavit jiné předměty než kluky. Třeba v Íránu tvoří dívky 70 procent studentů fyziky, chemie, biologie a matematiky. Jako dítě jsem byla zvídavá, s mamkou jsme probíraly teorii velkého třesku, s tátou zase četli sci-fi knížky. Vždycky mě bavil vesmír a jeho záhady.
Zlomový moment u vás přišel na střední škole, že?
Náš profesor tehdy v hodině řekl, že nám holkám fyzika nepůjde. Zdravě jsem se naštvala a řekla si: Proč by to tak mělo být? První dvě písemky jsem měla na 100 procent a později jsem holky ve třídě doučovala, za odměnu mi dávaly čokoládu.
Proč jsou předměty týkající se přírodních věd u mnoha studentů tak neoblíbené?
Podle mě se fyzika nebo matematika na celém světě učí špatně. Kdyby to bylo na mně, netrvala bych na memorování vzorečků a specifických matematických postupech. Učila bych ji jako výtvarku. Je to umění, kreativní činnost, u které je důležité pochopit logické vazby.
Kateřina FalkStudovala gymnázium ve Zlíně, maturitu má ze soukromé školy St. Leonards v St. Andrews ve Skotsku. Ve studiu pokračovala na Imperial College v Londýně, poté působila na Oxfordské univerzitě, kde získala doktorát z laserové a atomové fyziky. Pracovala jako vědkyně v Národní laboratoři v Los Alamos v USA. Nyní působí na projektu ELI Beamlines v Praze, kde se staví laboratoř s nejvýkonnějším laserem na světě. |
Jenže v praxi je to jinak.
Spousta studentů na základní nebo střední škole má mylné představy o tom, co je to věda. Někomu jde matematika na gymnáziu, ale na univerzitě pak odpadne. Jiný si zase netroufne jít ji studovat, i když by na to měl. Ani já nebyla typ, který by vyhrával matematické olympiády. Úkoly, které v nich byly uvedené, byly udělané pro mě trochu nepochopitelným způsobem. Přitom později se ukázalo, že mám pohled na věc a styl myšlení, které je ve vědě ideální.
Jak moc vám pomohlo dlouholeté studium v zahraničí? A za jakých okolností byste jej doporučila?
Studenty do zahraničí posílám hlavně proto, aby se otrkali, získali nové zkušenosti a vjemy. Určitě je dobré to zkusit, ale nevyplatí se hnát se za každou cenu na prestižní školy jako Harvard nebo Oxford, pokud to pro daného studenta znamená celoživotní dluh. Není záruka, že z každého z nich se stane milionář, který zvládne dluh splácet. Samozřejmě záleží na oborech, rozdíl mezi vzděláním na takových školách a třeba Švédskem nebo jinými zeměmi však není příliš velký. I Univerzita Karlova je na vysoké úrovni. Ve Skotsku se dá studovat zdarma, v USA zase často dávají plná stipendia, především na doktoráty.
Proč jste se vrátila domů a nezůstala pracovat v zahraničí?
Nabídky jsem měla, ale rozhodla jsem se pro Prahu. Mám možnost dělat zajímavý projekt a dostala jsem přitom velkou svobodu, což mi vyhovuje. Někoho to možná překvapí, ale Česko je na tom z hlediska životní úrovně lépe než většina zemí na světě. Ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, náklady na život jsou rozumné, sociální systém funguje... Navíc máme rodinu, takže jsem přivítala, že můžu být tady. Manžel je ze Švédska, pracuje jako statistik a matematik v průmyslu. Práci v Praze našel během dvou týdnů, přitom podobnou pozici by na Západě sháněl klidně i rok.
Dostanete se ještě někdy do rodného Zlína?
Jezdím za rodiči každých pár měsíců, teď to mám z Prahy blíž. A pokaždé žasnu, co nového se tady postavilo. Můj muž přijel do Zlína před asi patnácti lety. Ve Švédsku mu říkali, že ho tady čeká zavřená továrna v centru a šedé město. To jsou jen mylné představy, myslel si. Pak přijel - a v centru Zlína stál chátrající baťovský areál. A když přijel jako student na Jižní Svahy, bydlel v paneláku. (úsměv)
To musel být docela šok, ne?
Začal sem pak jezdit znovu a zvykl si. A když sleduje vývoj, jakým město od té doby prošlo, má k tomu velký respekt. Prý nikdy neviděl místo, které by se tak rychle měnilo. Měl jedno hezké přirovnání: za tu dobu, kdy Zlín přestavěl svoji infrastrukturu a výrazně se zmodernizoval, v jeho městě ve Švédsku změnil tamější supermarket barvu nápisu. (směje se)
Hodně lidí má přitom dojem, že Zlín je „pracovní tábor“ na kraji republiky, který nemá co nabídnout.
Zlíňáci si podle mě zaslouží vědět, co na to říkají lidé odjinud. Třeba když jsem poprvé vešla do Baťova institutu, spadla mi brada až na zem. Nádherný projekt, který se moc povedl.
Neplánujete bližší spolupráci s místní Univerzitou Tomáše Bati?
Soustředím se teď na výzkum, ale k učení bych se ráda vrátila. Ve Zlíně ovšem není specializace, které se věnuji. Třeba se v budoucnosti objeví nějaký projekt, na kterém bychom se mohli domluvit.
Britská společnost Royal Society označila laser za nejvýznamnější objev 20. století. Máte stejný názor?
Ano. Pokud se podíváte na to, do kolika oborů se laser dostal a jak je významný, neexistuje významnější a lukrativnější vynález uplynulého století. Laser byla revoluce pro průmysl, telekomunikace, zábavní průmysl, data, počítače... Mimochodem, tuto zprávu publikovali v roce, kdy vláda Davida Camerona oznámila nižší financování britské vědy a větší důraz na „užitečné“ obory. Jednalo se o formu protestu tamějších vědců, kteří chtěli ukázat laser jako příklad, kdy základní výzkum nezačal kvůli aplikaci nebo průmyslovému využití.
