„Hrubá stavba už je hotová, teď finišují práce na rozvodech zabezpečovacích systémů, dělají se omítky, podlahy a dřevěné obložení stěn,“ vyjmenoval ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš.
Před týdnem uvnitř s úspěchem provedli tlakové zkoušky. Podobou se totiž Libušín po historické rekonstrukci vrátí do roku 1925. Uvnitř ale bude napěchovaný moderními technologiemi.
Ty mají zajistit, že se nebude opakovat zkáza z roku 2014, kdy útulnu prakticky celou zničil požár.
„Hasicí systém bude využívat inertní plyn. Máme naprosto převratnou technologii, kterou zatím nikdo v Česku nepoužil,“ uvedl technický náměstek skanzenu Milan Gesierich.
Přesněji řečeno, hašení plynem využívají některá muzea, protože na rozdíl od vody či pěny nezničí archiválie.
„Plyn funguje tak, že sníží obsah kyslíku v místnosti. Proto v ní pak nejsou vhodné podmínky k hoření,“ vysvětlil mluvčí krajských hasičů Roman Žemlička.
Jenže muzea bývají ve zděných budovách, které nepotřebují zvláštní úpravy. Libušín je naproti tomu dřevěná roubenka, a aby bylo možné uvnitř hasit plynem, musí se nejprve utěsnit stěny. Ty na Libušíně bude pokrývat speciální fólie.
Kromě toho bude mít Libušín třeba i speciální měření a regulaci vnitřní teploty.
„Sítí v něm bude jako v novostavbě a přitom je to památka. To je velmi neobvyklé,“ řekl stavbyvedoucí z brněnské stavební společnosti Archatt Viktor Prudík.
3. března 2014 |
Zodpovědností za požár se stále zabývá žalobce
S technickým vybavením stavby bude souviset i výběr provozovatele. Vedení skanzenu chce soutěž vyhlásit během několika dnů.
„Člověk, který se bude o Libušín starat, musí rozumět tepelnému čerpadlu, ovládání samozhášecího systému a všech dalších technologií,“ upozornil Gesierich.
Soutěž na vybavení interiéru už je vyhodnocená. Nábytek dodá rožnovská firma. Vybavení gastroprovozu zase společnost z Uherského Hradiště.
Termín slavnostního otevření se může plánovat teprve poté, co nabude právní moci kolaudační rozhodnutí. Předběžně se ale dá počítat s tím, že se Libušín naplno vrátí do života prakticky přesně šest let po ničivém požáru.
Ten vypukl v noci na 3. března 2014 a dodnes není jasné, zda za něj někdo nese odpovědnost. Vyšetřovatelé hasičů uzavřeli případ s tím, že šlo o chybu při opravě tělesa komínu. Vznikla v něm vzduchová kapsa, ve které se hromadil horký vzduch. Policie následně obvinila technika z Karvinska, který na opravě pracoval.
V roce 2016 kauza dospěla k soudu, ten ale věc vrátil k došetření státnímu zástupci a definitivní rozhodnutí zatím nepadlo.
Krásu vrací i Maměnce
Zároveň s dokončováním Libušína se loni začalo pracovat také na vedlejší útulně Maměnce. Tu se sice podařilo před požárem uchránit, zároveň ale přišel čas pravidelné údržby dřevěných konstrukcí a obkladů.
Ve skanzenu se dlouho diskutovalo o tom, zda jí ponechat podobu stoleté budovy se zčernalými obvodovými zdmi, nebo ji zesvětlit, aby se více blížila podobě Libušína. „Nakonec jsme se rozhodli pro druhou z možností. S našimi konzervátory se podařilo vymyslet způsob, jakým to udělat,“ řekl Ondruš.
Obvodové zdi Maměnky částečně zbrousí, chemicky ošetří a potom natřou olejovými barvami. Výsledná barva bude mít okrový odstín. I Libušín totiž dostane méně výrazné barvy, než na jaké byli návštěvníci Pusteven zvyklí.
Věděcká rekonstrukce je postavená na tom, že stavbaři použijí původní materiály i postupy. Trámy na novou roubenku proto tesaři opracovávali ručně jako jejich předchůdci na konci 19. století.
Autor Libušína, slovenský architekt Dušan Jurkovič, dokončil stavbu v roce 1899. O 26 let později se naposledy podílel na její opravě. Proto se odborníci rozhodli vrátit nový Libušín právě do roku 1925.
Náklady se pohybují kolem 80 milionů korun, z nichž 10 milionů věnovali lidé ve veřejné sbírce.
