„Funkce rektora je ale úplně o něčem jiném. Například v komunikaci s lidmi uvnitř univerzity i mimo ni,“ řekl mimo jiné v rozhovoru pro MF DNES.
Ve funkci jste tři měsíce. Už jste se s ní sžil?
Učím se každý den. Ale na druhou stranu jsem se obklopil prorektory, kteří pracují a pomáhají mi, spolupracuje se mnou emeritní rektor Petr Sáha a jeho zkušenosti mají nedozírnou hodnotu. Často se na něj obracím s prosbou o radu.
Obměnil jste prorektory?
Ano, jmenoval jsem nový tým prorektorů. Je jich pět jako dříve, ale založil jsem například funkci prorektora pro kvalitu, kterého jsme dříve neměli.
Proč je důležitý?
Kvalita je důležitá z pohledu nastavení strategického řízení organizace, které souvisí s prací s lidskými zdroji nebo s akreditacemi. Zaměřili jsme se také například na vnitřní vztahy.
Se zaměstnanci?
Ano. Potřebujeme, aby se jim tady dobře pracovalo. A dobře se jim bude pracovat, když budou jednak dobře zaplacení, ale také když budou vědět, co se od nich očekává.
Budete na ně mít vyšší nároky?
V našem prostředí se nároky na každého zaměstnance v důsledku legislativních změn neustále zvyšují. V případě akademických pracovníků mi jde hlavně o nastavení systému transparentního hodnocení. Je to trochu revoluční věc, kterou u nás zavádíme. Musíme se lépe pohybovat v konkurenčním evropském i českém prostředí. Systém hodnocení pracovníků se mění.
Jak?
Od kvantitativního na kvalitativní. Nechtěl bych, aby výsledkem jejich hodnocení bylo číslo, tedy počet bodů. Vysokoškolští pedagogové nejsou sportovci a neměli by se předhánět ve snaze o dosažení co nejvyšší hodnoty. Na konci hodnocení má být kariérní plán, který řekne, co od zaměstnance očekáváme a on zároveň bude mít možnost se k tomu vyjádřit. Chceme se jich ptát, co máme udělat pro to, aby se mohli rozvíjet a zlepšit.
Nebude to znamenat vyšší osobní náklady?
Změny ve mzdovém předpisu už jsem dělal. Hranice osobního ohodnocení pro akademické pracovníky je teď vyšší. Takže budou více motivovaní. Určitě bych se chtěl zaměřit i na hodnocení neakademických pracovníků.
Vladimír Sedlařík
|
Jak se bude univerzita v nejbližší době rozvíjet?
Řada věcí, která se teď na univerzitě děje, už byla rozpracovaná a není to jen moje práce. Chystáme například rekonstrukci kolejí ve Štefánikově ulici, budeme opravovat aulu v Mostní a do budoucna modernizovat naši nejstarší budovu fakulty technologické. Velký úspěch je institucionální akreditace, díky které si ve čtyřech oborech můžeme sami schvalovat studijní programy.
Co to pro univerzitu znamená?
Je to jednoznačné potvrzení kvality. Stále budeme pod dohledem Národního akreditačního úřadu, ale už nám nebude studijní programy schvalovat. Důležité je to hlavně proto, že v těchto oblastech můžeme jmenovat mimořádné profesory, například odborníky ze zahraničí nebo z praxe, kteří mohou studijní programy garantovat. Můžeme také sami uznávat středoškolské vzdělání zahraničním studentům a to otevírá velký prostor pro vytváření mezinárodního prostředí.
Jaké podmínky jste k institucionální akreditaci museli splnit?
Prošli jsme detailním hodnocením. A výsledek je známkou toho, že naše univerzita je kvalitní. Je to známka prestiže. Těchto akreditací po republice moc není, řekl bych, že jsme v první desítce. Je to velký úspěch, šance, ale zároveň zodpovědnost.
Jaká je hlavní mise univerzity?
Ke Zlínu tradičně patří obory, ve kterých dosahujeme světové úrovně. My je dále rozvíjíme v rámci dvou výzkumných center, které budou pro nás i v budoucnu strategicky významné. Jedná se o Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií a Centrum polymerních systémů.
Co obuvnický obor?
Světový věhlas v oblasti jsme bohužel ztratili s odchodem docenta Petra Hlaváčka. Ale snažíme se tuto oblast oživit chystaným Centrem výzkumu obouvání, které bude brzy otevřeno. Věřím, že přivede výzkum obuvi a vše, co s tím souvisí, zpět do Zlína, kam tradičně patří. V současnosti je už v provozu akreditovaná laboratoř pro výzkum obuvnických materiálů. Je to odvážná vize, ale Zlín by si zasloužil být v tomto směru globální centrum.
Je to další krok k podnikatelské univerzitě?
Jistě. Snažíme se, ale tam nás čeká spousta práce. Musíme hodně komunikovat i s městem a krajem, protože posunovat se musíme společně. Máme velmi podobné vize postavené na tom, aby Zlín nebyl provinčním městem, ale metropolitním, aby se zastavilo vylidňování a chytří lidé tady zůstávali.
Ale to záleží i na zázemí, ne?
To je přesně ono. Když chci být úspěšný a cítit se dobře, musím žít v místě, které mi úspěch umožní. Ale skutečnost je taková, že když k nám přijedou odborníci, nemáme pro ně ubytovací kapacity. Ve městě nejsou ani startovací byty pro mladé lidi, aby tady mohli zůstat a neodcházeli jinam. Univerzita má velmi omezené kapacity pro výstavbu vlastních bytů. Pro město je to ale důležitá věc, když v něm chcete někoho udržet.
Jak vidíte univerzitu za deset let?
Byl bych rád, kdyby byla respektovanou univerzitou s mezinárodním prostředím a stabilní a udržitelnou personální kapacitou. Protože univerzitu tvoří hlavně akademičtí pracovníci, docenti a profesoři. Když si nevychováme nástupce, tak to bude špatné. V tomto ohledu jsou pro nás klíčoví mladí absolventi doktorských studijních programů.
Ale to také závisí na tom, jakou dá univerzita nabídku, ne?
Jistě, také na tom, jak se k lidem chová a jaké jim vytváří prostředí. Jednoznačně potřebujeme, aby tady byli lídři v oborech. Těch je málo a my je musíme identifikovat a snažit se je tady udržet.
Váš předchůdce Petr Sáha říkal, že pověst UTB je lepší v zahraničí než tady. Chcete to změnit?
To je otázka komunikace a já to beru jako jeden z velkých a asi nejtěžších cílů. Chtěl bych, aby zaměstnanci cítili sounáležitost s cíli univerzity. Aby byli pyšní, že jsou její součástí. A stejně tak, aby obyvatelé Zlína byli hrdí, že tady mají univerzitu. Mnohdy se mi zdá, že nedoceňují, že ve Zlíně máme uznávanou univerzitu. Ale tady skutečně pracují vzdělaní lidé, kteří univerzitu a náš region chtějí posunout dál.
