Jsem starý muž, za mého života invalidé nikomu nevadili, sám jsem několikkrát vynášel člověka na vozíku do tramvaje a z tramvaje. Nebyl to žádný problém. Prostě jsme ty lidi brali takové jací jsou. Bylo to postaveno pouze na povědomí člověka. Dnes je na každou hovadinu zákon, a přirozené se stává nepřirozeným. Různé "tzv. neziskovky" si na tom stavějí podnikatelský projekt z peněz nás všech a ještě to vydávají za humanitu. Jsou to prostě prachy. Musíme uměle vytvořit skupiny lidí, na kterých bychom mohli vyrýžovat. A my daňoví poplatníci jsme tak blbí, že tuto zrůdnost financujeme.

když čtu, jak se jí to přihodilo. dá se tomu nějak předejít?

Takovýmto věcem se předchází dost těžko.

V zásadě to chce dostatek pohybu, pravidelně cvičit, ale nepřehánět. Je třeba procvičovat všechny tělesné partie, ale hlavně zbytek těla, který při zaměstnání používáme méně, aby bylo tělo rozvnoměrně trénováno.

Velkou roli hraje též kvalitní strava, takže žádná laciná šméčka.

Hezke, hezke..  Jenom mi podle fotek prijde, ze ve tride je malo integrovanych deti...

Neboli jeste vetsi dojak by byl, kdyby ucitelka dostala na starost tridu plnou deti ze zvysenou potrebou pece (starocesky rakosky ) a stala by se z nich ta nejvzornejsi trida..

A jak by o ně asi pečovala, když má zatím co dělat sama se sebou? Zase jako uvažujte. Navíc integrace není povinnost. Běžná základní škola je poměrně limitovaná tím, jak velkou integraci si může dovolit.

Moji dceru na střední škole v Brně taky učila učitelka na vozíku. Asi jich bude víc, jen se o všech neví

I když byl o ní vlastně natočen dokument na ČT1, takže se o ní ví. jen pan Krása to nepostřehl :-)

Pani drzim palce. Zamenit schodolez se schodistovou plosinou ovsem muze jen ingnorant. Vozickar nemuze sam pouzivat schodolez. To je pomucka, ke ktere jsou potreba dalsi silne ruce. To je to tak tezky, si o tom neco zjisti?

Držím palce! A je taky velmi důležité mít dobrého fyzioterapeura! 

Měli jsme také pstiženou paní učitelku, bylo to na obecné škole v Jihlavě, tehdy v Husově ulici. Paní učitelka Lovětínská měla silnou skoliózu, ta jí deformovala hrudník a chodila velmi shrbená. Ale právě proto jsme ji měli rádi a bránili ji před jinými, kteří by si z jejího postižení rádi dělali legraci. Láska byla vzájemná, na tu dobu vzpomínám s nostalgií.  Jistě to naši třídu do budoucna hodně ovlivnilo.

Obdiv a úcta, příklad všem ostatním, že stojí za to bojovat, i když je naděje minimální. Hodně štěstí!!!

Smekám, skláním se před takovou vůli a moc držím pěsti. Obě.

Smekám