Poprvé tuto metodu vyzkoušeli ve Spojených státech před více než půl stoletím. A přestože ji lékaři příliš nepoužívají, i zkušenost z Uherského Hradiště prokazuje, že pomáhá.
„Zjistilo se, že u lidí, kteří mají dlouhodobé průjmy způsobené porušením rovnováhy střevní mikroflóry a nereagují na běžnou doporučovanou léčbu, je lépe střevo osídlit bakteriální florou od zdravého člověka,“ vysvětlila pro MF DNES primářka infekčního oddělení hradišťské nemocnice Eva Černá.
Jde tedy o transplantaci stolice?
Ano. Někoho může odpuzovat představa, že do těla přijímá stolici někoho jiného. Ale všeobecná zkušenost je taková, že pokud máte opakované vodové stolice, jste ležící, vysílená a máte k tomu zažívací potíže, tak přistoupíte na cokoliv. Pacienti často říkají – dělejte si se mnou, co chcete, jenom ať už se mi uleví.
Lékaři poprvé v Uherském Hradišti transplantovali stolici |
Jakou infekcí tito pacienti trpí?
Průjem je způsobený přemnožením bakterie, která se nazývá Clostridium difficile. Dojde k nerovnováze. Tento druh bakterie se ve střevě přemnoží, produkuje toxin, to způsobí zánět střevní sliznice, který se projeví až vysilujícími vodovými průjmy. Někomu běžná léčba pomůže, ale když nepomůže ani drahá záložní antibiotická léčba anebo se průjmy opakují, může přijít na řadu transplantace.
Do jaké míry je účinná?
Práce, které byly publikované, zaručovaly až devadesát procent úspěšnosti. To je velmi významné procento. Faktem ale je, že podobných problémů přibývá. Setkáváme se s tímto onemocněním čím dál častěji a pomalu to přerůstá v celosvětový problém.
Eva ČernáNarodila se v roce 1953 v Českých Budějovicích. Vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde promovala v roce 1978. Primářkou infekčního oddělení v Uherském Hradišti je 13 let. Toto oddělení je svého druhu největší a také nejstarší ve Zlínském kraji. Izolační pavilon, který byl určený právě pro infekčně nemocné pacienty, byl v Hradišti postaven už v polovině 30. let minulého století. Tehdejší „skleňák“ už je zrekonstruovaný a má kapacitu 30 lůžek. Léčí se v něm pacienti s průjmovým onemocněním, infekční mononukleózou, Lymeskou borreliózou, infekčními záněty jater a dalšími potížemi. |
Proč?
Protože lidský věk se prodlužuje, starší lidé trpí více nemocemi – mají třeba cukrovku nebo jsou po léčbě nádorového onemocnění, což s sebou nese zvýšenou vnímavost na infekce, tudíž jsou léčeni antibiotiky, a to může mít za následek porušení rovnováhy střevních bakterií. A pak se dostanou do bludného kruhu průjmů. U mladých zdatných lidí se vše upraví po ukončení antibiotické léčby, případně zařadí do jídelníčku jogurty a probiotika, které mikroflóře prospívají. Ale u starých, ležících pacientů nic takového nezabere. Ti na dalších antibiotikách skončí, ať chceme, nebo ne, protože je to otázka přežití.
Takže za tyto střevní potíže může nadužívání antibiotik?
Tak jednoduché to zase není. Je ale pravda, že by se měla při ordinování antibiotické léčby dodržovat určitá pravidla – říkáme tomu antibiotická politika. Vždy se musí ordinovat velmi uvážlivě, ať je to dítě, nebo starý člověk.
Jaký byl pacient, na kterém jste léčbu zkusili vy?
Šlo o muže s těžkou nevyléčitelnou chorobou, u kterého se průjmy opakovaly pětkrát šestkrát pořád dokola. Sám o transplantaci stál. Byli jsme u něj úspěšní. A rozhodli jsme se, že až budeme personálně stabilizovaní, budeme to dělat častěji. Protože tato léčba je levná, jednoduchá a s minimem nežádoucích účinků.
Jak samotný zákrok probíhá?
U vhodného příjemce musíme sehnat dárce, většinou z rodiny dva tři dárci přinesou třeba v zavařovací sklenici stolici. Ta se dodá do laboratoře, kde se rozmixuje, rozpustí v solném – fyziologickém – roztoku a přefiltruje. Tím se zbaví pevných částic a samotný filtrát se pak aplikuje do sondy zavedené do tenkého nebo tlustého střeva.
Nemusí se ale jednat o příbuzného, je to tak?
Nemusí. Ale je to docela intimní záležitost, proto jako dárce volíme příbuzné. Není to ale jednoduché, protože příprava na transplantaci a dění kolem ní je časově náročné.
Jak to myslíte?
Dárci musí být více než 18 let a musí splňovat daná kriteria. Třeba posledního čtvrt roku by neměl být léčený antibiotiky, musí se vyloučit virové hepatitidy, pohlavní nemoci, vyšetřit stolice, aby nebyl bacilonosič, neměl by mít parazitární onemocnění a posledních několik měsíců by neměla být ani pozitivní cestovatelská anamnéza. To je všechno organizačně komplikovaná záležitost.
Jsou vůbec pacienti, pro které se transplantace nehodí?
Ona by se hodila většinou pro všechny, spíše jde o to, že nejsou schopni podstoupit zavedení sondy, je to otázka schopnosti spolupráce. Ale jinak se mu do těla dostává přirozený materiál. Mikrobiální svět je úžasný. Střevní obsah, neboli stolici, tvoří z pětadevadesáti procent bakterie, takže transplantací pacient do těla nedostává žádné léky.
