Když se projíždějí po jízdárně v tlumačovském hřebčinci, na první pohled na nich není nic zvláštního. Tito koně jsou ale výjimeční. Zvládají se pohybovat ve vřavě lidí, snášejí oheň i výbuchy petard, umějí prorážet sudy.
Osm koní tu cvičí oddělení služební hipologie policie Zlín. Je to jedno ze tří míst v zemi, kde státní policisté zvířata pro službu připravují.
Ve Zlínském kraji policisté koně využívají už 25 let, do Tlumačova se ale přesunuli teprve letos na podzim.
„Policejní oddělení pro práci s koňmi vznikala na začátku devadesátých let. Šlo o navázání tradice koní u četnictva či vojska, jak ji známe už z dob Rakouska-Uherska,“ říká vedoucí oddělení Dalibor Břečka.
V tuzemsku přitom státní policisté s koňmi pracují už jen v Praze a Brně. „O oddělení tehdy usiloval okresní ředitel policie Bedřich Koutný. Je to dobře, protože po roce 1993 už v zemi žádná další nevznikla,“ upozornil Břečka.
Osm policistů, kteří s koňmi pracují, donedávna působilo v pronajatých prostorách v Pozlovicích.
„Nevyhovovalo nám to,“ upozornil šéf oddělení. „Nebyly tam vhodné podmínky pro výcvik, chybělo i sociální zázemí pro policisty. Jsme rádi, že nám tlumačovský hřebčinec vyšel vstříc, protože podmínky jsou tu nesrovnatelně lepší,“ říká Břečka.
Proč je vůbec výhodné mít jízdní policii? Důvodů je hned několik. Koně velmi dobře vypomáhají při klasické hlídkové službě. Denně vyrážejí na pochůzky do větších měst nebo třeba chatových oblastí. Poměrně rychle totiž obstarají velký prostor a nezaleknou se ani těžšího terénu. To je i důvodem, proč se využívají při pátracích akcích.
Užiteční jsou také pro bezpečnostní opatření na sportovních či kulturních akcích. „V našem případě to znamená většinou na rizikových fotbalových či hokejových utkáních,“ popisuje Břečka.
Pro uklidňování rozvášněných fanoušků nebo demonstrantů jsou policisté v sedlech mimořádně důležití. Mohou se rychle a obratně přemístit tam, kde je to zrovna potřeba, a hlavně mají větší autoritu. Když vedle sebe stojí například dvanáct koní v řadě, má to významný psychologický efekt.
„Nikdy jsem to nezažil z pozice člověka, který stojí dole, ale řekl bych, že před jezdci na koních musejí mít respekt. Většinou ti lidé utíkají,“ pousmál se Břečka.
Při tréninku simulují výbuchy
Aby toto všechno zvířata zvládala, denně procházejí složitým výcvikem. Součástí je nejen pilování základních povelů a skokových dovedností, důležitá je také příprava na rušivé jevy. Když vedle koně prosviští dýmovnice, bouchne petarda nebo do něj narazí hozený předmět, zvíře se nesmí splašit.
Při tréninku proto policisté simulují například výstřely, výbuchy, používají plachty či různé hlasité zvuky. Učí koně procházet mezi zapálenými ohni či prorážet překážky.
„Dostáváme je úmyslně do situací, se kterými se při zásahu mohou potkat,“ vysvětlil Břečka.
„Jsou to od přírody plachá zvířata. Když ucítí nebezpečí, jejich přirozenou reakcí je utéct pryč. Na rozdíl od psů, kteří jsou spíše útoční. My koně skutečně učíme něco, co je proti jejich přesvědčení,“ podotkl Břečka.
Důležité je to nejen pro koně, ale i samotné jezdce. Ti občas musí jednou rukou držet otěže, druhou používat obušek a spoléhat se, že kůň správně poslechne všechny pokyny. Čas od času se totiž dostanou do velmi vyhrocených situací.
„Zažil jsem zranění koně dýmovnicí na fotbale v Opavě. Při demonstraci v Přerově po nás zase házeli dlažební kostky. S tím musíme počítat,“ vzpomíná vedoucí oddělení.
Na rizikové akce proto mívají koně i speciální výstroj. Používají se kryty na oči z plexiskla, chrániče na hlavu, tělo i nohy. Aby si na takový „oděv“ zvykli, občas v něm i trénují.
Je samozřejmé, že zdaleka ne každý kůň tuto extrémní činnost zvládne. Do policejního výcviku se dostane jen pár předem pečlivě vytipovaných jedinců. Využívají se zásadně valaši teplokrevného typu. Musejí mít správnou výšku i barvu – policisté berou kvůli sjednocení jen hnědáky, vraníky a ryzáky.
Nezbytnou vlastností je správný charakter. „Loni k nám přišel kůň, který se jevil velice dobře a vypadal, že splňuje všechny předpoklady. Ale nehodil se k nám. Kdybychom si ho nechali, trápili bychom jej a zároveň riskovali zdraví policisty,“ upozornil Břečka.
Sportovní koně by u jízdní policie neobstáli
Při těžkém zásahu je ve stresu každý kůň, ale jen někteří budou plně důvěřovat jezdci a plnit všechny pokyny. Zajímavé také je, že v jízdní policii by nejspíš neobstáli sportovní koně.
Ti mají podle Břečky příliš ohnivý, nervózní temperament. „Skáčou na překážkách, které znají, ale při naší práci by jim práskaly dělbuchy pod nohama. Potřebujeme ty klidnější,“ podotkl.
Policisté nakupují většinou mladší koně, od tří do pěti let. Limit pro odchod do policejního důchodu není, v Tlumačově má jeden z koní už 21 let. Už sice nechodí do nejtěžších akcí, ale je zkušený a slouží dobře.
Koně končí většinou ve chvíli, kdy už jim ve službě nedovolí pokračovat zdraví, nejčastěji problémy s nohama či bolavými zády.
„Když u nás skončí, nejčastěji je prodáme někomu na lehkou rekreaci nebo jenom tak do ohrady,“ vysvětlil vedoucí zlínské jízdní policie. „Každý kůň, který nás opustí, je ale velkou ztrátou, protože jsme mu věnovali léta výcviku.“
