Potomky přivedlo na svět hned pět druhů, poprvé se to podařilo u supa himalájského. Rozmnožit tyto masožravce přitom není vůbec jednoduché.
„Do určité míry jde o náhodu, jsou to totiž docela nervózní ptáci,“ řekl zoolog Václav Štraub.
Pracovníci zoologické zahrady proto musí do chovu často zasahovat. Někdy je potřeba rodičovský pár rozdělit nebo mládě podsunout pod samici.
„Stává se, že rodiče nejeví o snesené vejce zájem, pak je nutné hledat náhradní péči,“ potvrdil ředitel zoo Roman Horský.
Chovatelé se snaží, aby mláďata neskončila v umělém odchovu, který supům nesvědčí.
Zoo úzce spolupracuje s dalšími zahradami po celé zemi. Mládě supa himalájského například zdárně prospívá s náhradními rodiči v Ústí nad Labem. Podobně je na tom i potomek supa bělohlavého, na něhož dohlížejí v Praze.
Zlínská samička snasla v bulharských horách vejce
Pro ptáky by bylo nejlepší, kdyby se mohli vrátit do volné přírody. Vhodných podmínek však ubývá.
„Na světě už takových míst moc není. Do přirozeného prostředí vracíme jen určité druhy, ostatní není kam vypustit,“ vysvětlil Štraub.
V roce 2009 se zlínská zoo zapojila do programu Green Balkans zaměřeného na návrat supů bělohlavých do horských oblastí Bulharska (více zde). Od té doby tam úspěšně vypustila pět jedinců. Jejich řady doplní také tři letošní mláďata.
Supům se ve volné přírodě daří. Samička, kterou zlínští chovatelé v Bulharsku před osmi lety vypustili, snesla první vejce a se svým partnerem zahnízdili. Něco podobného se naposledy podařilo před 50 lety.
Supí populace v poslední době rapidně klesá. U některých druhů dokonce o více než 90 procent. Na vině jsou mimo jiné pytláci, kteří v Africe loví zvířata, na jejichž mrtvoly se právě supy slétají. Svou přítomností tak na pytláctví upozorňují tamní policisty.
Ptáky do nedávna hubil také veterinární přípravek Diclofenac používaný pro léčení zánětů u dobytka, kvůli němuž poklesly počty tří druhů asijských supů o 99 procent. Nyní už je však zakázaný.
