Pro studenty platí pracovní povinnost, jak se k ní postavili?
Výborně. Všichni z vyšší odborné školy a čtvrtého ročníku střední školy pracují v nemocnici. Několik jich je v domovech pro seniory nebo na krajské hygienické stanici. Zapojili se ale i studenti z nižších ročníků, kteří mají dopoledne distanční výuku a pak odcházejí pomáhat do nemocnice nebo zařízení sociální péče. Zareagovali naprosto spontánně a z toho mám obrovskou radost.
Je to jiné než při první vlně pandemie na jaře?
Tehdy nebylo potřeba, aby studenti do nemocnice nastoupili povinně, ale stejně se zajímali, kde mohou pomáhat. Zapojili se jako dobrovolníci nebo třeba šili roušky. Teď jsou přímo v nemocnici, často na plný úvazek, a dokonce na covidových odděleních. To je velký rozdíl. Ale v tom, jak k řešení problému přistoupili, je to stejné.
Čas, který v nemocnici tráví, se jim bude započítávat do praxe, ale středoškoláci nejsou ještě kvalifikovaní. Co tedy mohou dělat?
Je pravdou, že žáci třetích a nižších ročníků nejsou kvalifikovaní, ale čtvrťáci už mohou vykonávat kvalifikovaně pozici sanitáře. A ti jsou v současné době v nemocnicích stejně žádaní jako sestry. A studenti vyšší odborné školy jsou kvalifikovaní pro práci praktické sestry.
Takže studenti sice pracují v nemocnici, ale to jim nenahradí odborný výcvik, který musí absolvovat před maturitou nebo absolutoriem. Co s tím?
To teď řeší Asociace zdravotnických škol s ministerstvem školství. Oni totiž nemají nejen odborný výcvik, ale ani distanční výuku, protože když pracují, je nemožné ji pro ně zajistit. Mají sice materiály k samostudiu, představte si ale, že přijdete z práce po noční směně a máte se učit. Nebo po dvanáctihodinové službě. A nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá.
Čas do maturity se ale krátí.
Samozřejmě, ale jsme natolik specifická škola, že musíme v prvé řadě pomáhat, dokud je potřeba. Návrat k výuce musí vyřešit ministerstva školství a zdravotnictví. My jsme vymysleli různé varianty, a jakmile budeme vědět, kdy se studenti vrátí, rozpracujeme tu nejvhodnější. Už teď je ale jasné, že výuka bude přednostně zaměřená na předměty, které potřebují k maturitě a absolutoriu. A počítáme s tím, že odborný výcvik dokončíme ve škole.
To jde? Nepotřebujete k tomu reálné prostředí nemocnice?
Bylo by to rozhodně lepší, ale zvládneme to i ve škole. V nemocnicích ještě dlouho budou mít svých starostí nad hlavu a z toho musíme vycházet. Navíc to, že dnes maturanti pracují jako sanitáři, rozhodně není ztráta času. Mají už základy, jsou vnímaví a učí se i tím, že mohou sledovat, co sestry dělají a jak. Když je chvilka, personál se jim věnuje a učí je. O to rychleji a s dospělejším přístupem pak odborný výcvik doženou.
Zdravotnická škola ZlínJejí historie sahá až ke školnímu roku 1935/36, kdy vznikla jako odborná škola pro ženská povolání. Bezprostředně po skončení druhé světové války se začala orientovat na sociálně zdravotnické obory, které dnes mají už víc než 70letou tradici. Od roku 1996 škola zajišťuje i další vzdělávání prostřednictvím vyšší odborné školy. Za loňský rok patří škole celostátní ocenění Zdravotnická škola roku. Letos se vyhlašovalo počtvrté v rámci odborné soutěže Sestra roku, jež má dvacetiletou tradici. Jde o první takové ocenění, které míří do Zlínského kraje. |
Čili je lepší, když jsou v nemocničním prostředí a dělají něco jiného, než kdyby byli doma?
Jsem přesvědčený o tom, že se jim i tato zkušenost zúročí. Dohnat se to dá, jen je otázka, za jak velkého úsilí a skřípění zubů to bude. Protože už teď je jasné, že to na letošní maturanty bude obrovský nápor.
Jaký tedy podle vás bude letošní ročník absolventů? Posílí je, když vidí krizové situace a vnímají, co obnáší práce pod tlakem?
Když to zjednoduším, tak doteď si na nemocnici hráli. Teď tu profesi vidí jinak, reálně, a to jim může pomoct, i když se budou učit teorii. Celkově si myslím, že budou samostatnější. Teď je nikdo nevodí za ruku, vnímají stres, ve kterém zdravotníci jsou. I rychlost, s jakou se musí rozhodovat a pracovat.
Jste s nimi v kontaktu, i když pracují a nemají distanční výuku? Jak to zvládají?
Třídní učitelé jsou s nimi v kontaktu denně. Je jasné, že už mnozí začínají být nervózní, protože není nic horšího než nejistota. Potřebovali by co nejdříve vědět, jak to s jejich maturitou nebo absolutoriem bude. Zároveň ale chápou, že teď jsou potřební tam, kde jsou.
Co krize přinese zdravotnickým školám? Bude zájem větší, nebo pandemie a situace v nemocnicích zájemce spíš odradí?
V posledních letech zájem rostl a věřím, že tento trend bude pokračovat. Všichni věděli, že zdravotní sestry jsou potřebné, ale dlouho to nebylo vidět tolik jako právě teď. Je to obtížné povolání, ale taky je naplňující. A v neposlední řadě už i finančně zajímavé.
Zlínská zdravotnická škola se nedávno stala Zdravotnickou školou roku 2019. Jak moc si toho ceníte?
Velmi. Ve škole vždycky, i za mých předchůdců, platilo, že má mít kvalitní a hlavně aktivní pedagogy. Proto taky investujeme do jejich dalšího vzdělávání, což je hodně znát. Způsob, jakým se postavili k distanční výuce, fakt, že nemají problém s technikou, způsob jednání se studenty nebo akce, které pro ně vymýšlejí, to všechno tvoří atmosféru školy a připoutává k ní žáky a studenty. A to se zase odrazilo v tom, jak všichni zareagovali na krizovou situaci a jak bezprostředně se zapojili do pomoci. Takže pro nás je to ocenění radostné, motivující a zavazující.
