Odlitek potom musel desítky hodin zrát, aby z něj vznikl originální skleněný artefakt, další přírůstek do školní galerie. Skleněné ruce jedné z nejúspěšnějších českých spisovatelek současnosti se tam dostanou do vybrané společnosti.
Ve škole už nevšedním způsobem zvěčnili ruce například bývalého prezidenta Václava Havla, Tomáše Bati juniora či architektky Evy Jiřičné.
„Když ještě ve Valašském Meziříčí fungovaly sklárny, tak jsme tam chodívali jako děti na exkurze. Dívat se na to, jak se taví sklo, jak se něco fouká a odlévá, to je zážitek, na který celý život nezapomenete,“ uvedla Mornštajnová. Na nabídku školy na odlitek kývla bez váhání. „Je to pro mě velká pocta,“ vyznala se.
Mornštajnová je sice rodačkou z Hranic na Moravě, ale celý svůj život spojila s Valašským Meziříčím, kde žije a tvoří. Pedagogický sbor a umělecká rada školy letos nad otázkou, které z dalších osobností nechá ruce odlít, příliš dlouho neuvažovaly.
„Vliv skvělé spisovatelky Mornštajnové na kulturní a společenský život v zemi je neoddiskutovatelný. Je to navíc osobnost celoevropského významu,“ řekl o autorce bestsellerů Hana, Tiché roky či Listopád ředitel školy Jiří Pivovarčík.
Samotné odlévání rukou je alchymií, jež vyžaduje preciznost. „Základem je směs sklářského písku a vody. Konzistence musí zajistit, aby při otlačení rukou zůstaly stopy prstů a dlaní v písku,“ popisuje zástupce ředitele školy Jiří Tesař.
Jakmile je směs připravena, sklář nabere utavenou sklovinu a přímo nad formou ji ustřihne. Aby se celá forma naplnila, musí proces opakovat až šestkrát. Odlitek pak sklářův pomocník přenese na dřevěné fošně do chladicí pece, kde následuje zhruba dvoudenní cyklus chlazení.
„Chlad odstraní vnitřní pnutí, a když se pec po dvou nebo třech dnech znovu otevře, stačí skleněné ruce už jen očistit od zrníček písku,“ shrnul Tesař.
Zážitek možná jednou zpracuje
Přátelé si spisovatelku dobírali poznámkami „ať na sebe při odlévání dává pozor“. „Strašili, že mi budou lít sklovinu na ruce, společně jsme se tomu smáli. Manžel dokonce říkal, že celý měsíc nebudu muset vařit,“ vtipkovala Mornštajnová.
Proces odlévání, který trval necelých deset minut, ji nadchl. Dokonce nevyloučila možnost připomenout nový zážitek v některé ze svých příštích knih.
„Každá nová zkušenost se dá literárně zpracovat. Možná že si při psaní za pět nebo šest let vzpomenu právě na příběh ze školní huti a téma do některé z knih zapracuju,“ podotkla spisovatelka, které by měly brzy vyjít dvě nové knihy pro děti.
Od těch pro dospělé, které ji proslavily, si nyní dává přestávku. „Ale na podzim bych chtěla začít psát na téma, na které si nyní načítám a které zpracovávám,“ naznačila.
Přítomnost Mornštajnové ve školním ateliéru byla událostí, jež zahájila oslavy dvaceti let od spuštění první sklářské pece. Ve škole navíc až do čtvrtka potrvá mezinárodní sklářské sympozium, jež nabídne kromě přednášek i ukázky předních českých sklářských výtvarníků.
Svoji tvorbu předvedou například Martin Janecký, Jiří Pačinek či Lucie Švitorková.
