Cimbál museli hudebníci do Koreje poslat o čtrnáct dnů dřív, aby se stihly vyřídit veškeré náležitosti. „Po vystoupení se na něj návštěvníci chodili nevěřícně dívat,“ směje se Vít Ludva, organizační vedoucí Souboru valašských písní a tanců Jasénka.
Tanečníci a muzikanti ze Vsetína se z Jižní Koreje vrátili před pár dny. Když odlétali, měli trochu obavy z bezpečnostní situace v regionu v souvislosti s vyhrocenými slovními přestřelkami mezi Severní Koreou a USA.
„Nervozita v souboru byla, ale rozplynula se v prvních hodinách po příletu. V Jižní Koreji to není téma. Když jsem se ptal, lidé odpovídali, že jsou na neustálé napětí zvyklí. Byli klidní a velmi milí,“ dodal Ludva. Bezpečnostní opatření v ulicích patrná nebyla.
Jasénka měla svoje vystoupení naplánována na každý ze šesti dnů festivalu, někdy i dvakrát za den. A právem byli středem pozornosti, nejen jako jediní zástupci z EU.
„Valašská písnička je milá, hladí a v cizině se velmi líbí i naše kroje. Obvykle jsou ale nejvíc unesení z cimbálu,“ líčí prezidentka folklorního spolku Helena Galetková.
Soubor tvoří 154 členů
Rozměrná na převoz je i basa, jenže ta se obvykle dá půjčit přímo na místě. Cimbál se musí převážet. Hudebníci z Jasénky si ho půjčili jen v Kanadě, kde ho měli Slováci. „Vždy je to ta nejsložitější věc na celé cestě,“ řekl Ludva.
Přesto už cimbál vzali zhruba do třicítky států po celé Zemi. Na východ se dostali až do Číny, na západ byli nejdál v Kanadě.
„Chybí Austrálie a Antarktida, ale objet celý svět není náš cíl. U nás je hned několik světově uznávaných festivalů a je čest vystupovat na nich,“ připomněla Galetková Strážnici, Mezinárodní festival dětských folklorních souborů v Luhačovicích nebo Kunovské léto.
Tradice folklorního spolku Jasénka sahá až do válečného roku 1944. Nyní jej tvoří 154 členů, čtyřletými dětmi počínaje. Kromě tanečníků zahrnuje i šest samostatných muzik.
