Když utíká Petr Čepek v roli Nikoly Šuhaje přes střechy chalup, vidí divák jen pár skoků, než zbojník zmizí ze záběru. Ve skutečnosti to ale tak hladce nešlo.
„Sháněl jsem mu tekuté řetězy, aby si jimi nastříkal boty a neuklouzl,“ vzpomínal Michal Chumchal. Ten v 70. letech, tedy v době natáčení, zodpovídal v rožnovském skanzenu za stav sbírkových předmětů a rozhodně nikomu nehodlal dovolit, aby ničil cenné sbírky. Ani umělcům z Prahy ne.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
„Když začali třískat sekerami do truhly, která představovala pokladnici, zastavil jsem natáčení,“ upozornil.
Jako technický dohled působil u několika filmů, rožnovský skanzen se svými roubenkami typickými nejen pro Valašsko totiž filmaři vyhledávali poměrně často. Zastoupit mohl dědiny na Slovensku, osady v Karpatech nebo Podkarpatskou Rus.
Chumchal má ale i řadu veselejších vzpomínek. Třeba jak štáb nestihl dotočit svatbu Eržiky a Nikoly, odložil ji na druhý den a ráno bylo snězené sele, které se mělo vrátit na rožeň a hrát jednu z hlavních rolí v záběru.
„Snědli jim ho elektrikáři,“ vyprávěl a i po letech se smál.
Rožnov coby vesnička Vyšné Vlkodlaky
Dřevěné městečko se objevilo v několika filmech a pohádkách. Vůbec nejznámější je bezesporu Tajemství hradu v Karpatech.
Štáb tady pořídil scény z vesničky Vyšné Vlkodlaky, nad kterou se tyčil zlověstný hrad barona Gorce. Když tedy hrabě Teleke z Tölökö vjíždí na koni do vesnice, je ve skutečnosti mezi muzejními chalupami.
Vzniklo tady i několik pohádek, dnešní čtyřicátníci vyrostli na slovenské Perinbabě, kterou ve skanzenu točil Juraj Jakubisko a která dodnes patří mezi nejkrásnější filmové pohádky.
A znají i film Metráček o pubertální holce, jež bojuje s nadváhou a šikanou okolí. Také pro tento snímek vznikly některé záběry v Rožnově.
Rychlé shánění dětí na pec
Pro děti o generaci mladší tady v roce 2012 natočili pohádku Dvanáct měsíčků.
„U ní štáb hodně potrápila zima. Nebyl sníh, a tak natáčení přerušili. Jenomže tu zimu už nenapadl a ani další tři roky, takže se film dotáčel s velkým zpožděním,“ vyprávěla Alena Divínová z muzea.
Byla u mnoha natáčení jako členka komparzu, ale taky jako jeho šéfová. Nejvíc vzpomíná na režiséra Karla Kachyňu, který v Rožnově natáčel na přelomu tisíciletí filmové drama Hanele. Předlohou byla milostná novela Ivana Olbrachta O smutných očích Hany Karadžičové, ze skanzenu se stala židovská osada na Podkarpatské Rusi.
„To byl největší projekt, který pamatuji. Točila se tady poměrně velká část filmu a štáb se zdržel asi dva měsíce,“ popsala.
Požádali ji, aby zajistila komparz, jenomže natáčení je tvořivý proces, a tak s připravenou skupinkou lidí nevystačila. Muselo se svižně reagovat na okamžité nápady režiséra, třeba když zavelel, že potřebuje děti na pec.
„Zvonila jsem v okolí na baráky a prosila maminky, aby mi půjčily děti na večer. Jindy zase potřeboval větší počet mladých mužů, tak jsme jeli požádat studenty učiliště a odvedli je přímo ze školy,“ vzpomínala Divínová.
Oslovovala i lidi na náměstí. Rožnované ale byli velmi vstřícní, dokonce se jí pak sami hlásili, kdyby prý potřebovala napříště.
„Tohle natáčení byla událost, naprostá změna k běžnému životu ve městě,“ srovnala.
