Vedoucí odboru Národního centra zahradní kultury v Kroměříži Lenka Křesadlová si přeje aby na evropské poměry ojedinělou zahradu a památku UNESCO lidé využívali nově i k piknikům.
Z výsledné podoby zahrady, která se po rekonstrukcí za téměř čtvrt miliardy korun otevřela o víkendu, má radost. „Máme štěstí, že se zachovala spousta archivních podkladů,“ říká.
Čím si to vysvětlujete?
Tehdejší zakladatel chtěl ukázat, co krásného vytvořil. Proto si nechal vyrobit album pětatřiceti rytin, které zobrazovaly nejkrásnější části zahrady. A na základě těchto podkladů, archeologických výzkumů, studií a pramenů jsme dali mozaiku podoby ze 17. století dohromady.
OBRAZEM: Květná zahrada v Kroměříži po velké obnově    |
Tehdy ale pracovali jinak, ne?
Z větší části to ale lze přenést i do současnosti. Záhon pořád musíte vyplít, ryjete taky pořád stejně. Některé věci se nezměnily. Ale pravda je, že některé materiály jsme nahradili trvanlivějšími. Třeba v Holandské zahradě jsou záhony lemované dřevěnými ploty.
Když odhlédneme od detailů, má zahrada skutečně barokní podobu?
Ano. Není důležité dát jí materiálovou věrnost, ale nevzít jí duch místa. Takže jsme se snažili zachovat atmosféru. Protože třeba pomeranč v oranžerii byl symbolem nesmrtelnosti. U králičího kopce zase stály čtyři sochy lovců, z nichž každý znázorňoval jeden z tehdy čtyř známých světadílů. Zvažovali jsme, jestli vyrobit nové. Ale osobně si myslím, že moderní socha už by atmosféru toho místa posunula zase jinam. A to jsme nechtěli.
Oproti původní podobě tady vzniklo místo na pikniky. Proč?
Byli bychom rádi, aby to nebylo tak, jako dosud, kdy přijede autobus s návštěvníky a za půl hodiny zase odjede. Rádi bychom, aby si sem lidé vzali deku a piknikový koš a rozložili si ho v Edukační zahradě. Tam jsou moderní květinové záhony, cibuloviny, trvalky, popínavé rostliny. A přestože ukazuje moderní podobu zahradní architektury, do celkového konceptu zapadá. Podobně jako zahrada před kolonádou.
Ta je přece původní?
Všichni ji vnímáme jako něco, co ke Květné zahradě odnepaměti patří. A přitom je tam pouze šedesát let. A tehdejší architekt sice zachoval členění cest, ale původní vysoké tvarované stěny tam nevrátil. Udělal květinové záhony, které ornamentem sice odpovídají baroku, ale jinak jsou moderní. A přitom dosáhl souznění se zbytkem zahrady.
Byla v 17. století tato zahrada běžná, nebo naopak vynikala?
Karel Lichtenstein patřil k nejvyšším šlechticům své doby. Mohl si dovolit dokonalost, kvalitní umělce i italské architekty, kteří pracovali pro císařský dvůr, což byla tehdejší největší elita. Tím pádem byla tato zahrada velmi kvalitní. Navíc on sám byl velmi vzdělaný, takže architekty také navigoval. Vytvořil pro tento region něco skutečně výjimečného, což zvýšilo kvalitu umělecké produkce na Moravě.
