Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strůjce největšího sabotážního výbuchu v protektorátu Němci nezjistili

  20:50aktualizováno  20:50
Sedmdesát let od největší sabotážní akce za protektorátu Čechy a Morava si v těchto dnech připomínají Bojkovice na Uherskobrodsku. Vybuchla tam továrna na výrobu munice pro německou armádu, dnešní Zeveta. Gestapo překvapivě nikoho nepotrestalo.

Exploze zničila tovární budovy i domy ve městě. | foto: Archiv Muzea Bojkovska

Pro místní začal 10. květen 1944 stejně jako dny předtím. Do zbrojovky v Bojkovicích, která zásobovala municí německou armádu, nastoupily stovky zaměstnanců. Na Trhovisku se zase sešli kvůli výstavě chovatelé dobytka.

A do toho přišla událost, která se stala největší sabotážní akcí za celou dobu protektorátu. Krátce před půl čtvrtou otřásla zbrojovkou mohutná exploze. A po ní další čtyři.

Fotogalerie

Nad domy se vznesl obrovský sloupec dýmu a kouře, který byl vidět patnáct kilometrů daleko. Mohutná tlaková vlna rozbíjela okna i ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Zlíně.

"Do vzduchu vyletělo pět velkých skladů, ve kterých byly desítky vagonů munice. Některé zdroje hovoří o čtyřiapadesáti, jiné o stovce vagonů," vysvětlil místní badatel Vlastimil Hela.

70. výročí od této akce si v Bojkovicích připomněli hlavně členové Muzejního spolku Aloise Jaška.

Exploze poškodila každý dům

Výbuch otřásl celým městem. Nebylo domu, kde by nebyla rozbitá okna, výlohy obchodů byly zničené, střechy domů poškozené, dveře vyražené. V měšťanské škole se rozbilo 164 okenních tabulí.

"Tlak vzduchu vyrazil nádherné na skle malované okno nad hlavním oltářem v kostele svatého Vavřince a výbuchy poškodily i klenbu kostela," připomněl Hela.

Jen zázrakem zemřelo pouze pět německých strážných. Dělníci z továrny vyvázli bez vážných zranění. Exploze totiž začala pár minut před půl čtvrtou odpoledne. Tedy ve chvíli, kdy se střídaly směny a všichni pracovníci byli v šatnách poblíž hlavní vrátnice.

Historička: Po explozi Němci strašně zuřili

O odboji za druhé světové války na Uherskobrodsku toho ví hodně. Už pětadvacet let dává historička a profesorka hradišťského gymnázia Miroslava Poláková dohromady knihu, ve které všechno připomene a popíše.

Jak moc odbojový byl tento region za války ve srovnání se zbytkem protektorátu?
Tady nebyly velké odbojové akce. Ale je třeba připomenout, že okres Uherský Brod byl jeden z největších a nejdůležitějších, protože byl pohraniční. Navíc hranice se Slovenskem byla dlouhá, takže kdo chtěl pryč, šel tudy. A převaděčství bylo jedním z fenoménů tohoto regionu. A dalším bylo získávání zbraní.

Ze zbrojovky v Bojkovicích?
Ano. Ale byla tady i zbrojovka v Uherském Brodě nebo ve Slavičíně. Všechny vznikly ve 30. letech a pro tisíce lidí znamenaly pracovní záchranu. Na druhé straně také možnost, jak pomáhat organizaci Obrana národa v získávání zbraní.

Byl výbuch v Zevetě skutečně jednou z největších protektorátních sabotáží?
Ano, největší. Za celou dobu protektorátu. Byla to obrovská událost.

Jak si pak vysvětlujete, že zůstala bez potrestání?
To je složité. Celou událost Němci uzavřeli s tím, že to bylo samovznícení. Hlášení jednoho z pracovníků totiž několik dní předtím říkalo, že do budovy špatnou střechou zatéká a že hrozí samovznícení munice. A žádal opravu. Právě tento zápis mohl později zachránit zaměstnance před likvidací. Protože v první chvíli Němci pochopitelně velmi zuřili.

Existuje několik verzí, z nichž každá ukazuje na jiného autora sabotáže. Která je podle vás nejpravděpodobnější?
Faktem je, že u Františka Hrnčáře se ukrývali dva ruští parašutisté. Mohli to být oni. Každopádně do akce bylo určitě zapojeno více lidí. Ať to udělal kdokoliv, potřeboval i pomoc zaměstnanců zbrojovky. Je nesmysl, aby to bylo náhodné samovznícení.

V Zevetě docházelo k drobnějším sabotážím už předtím. Byla stejná situace i v uherskobrodské zbrojovce?
To bylo jiné. V Brodě se vyráběly zbraně. A pracovníci na nich likvidovali hlavně. Uměli to udělat tak, aby se poškození nedalo poznat hned, ale až po expedici. Ale nebyly to tak velké akce jako v Bojkovicích. Ve Slavičíně zase byly zbrojní sklady, ze kterých se ztrácely zbraně, jež putovaly k Obraně národa.

Jak náročné bylo zmapovat odboj v tomto regionu?
Informace dávám dohromady pětadvacet let. Zabývala jsem se tím ve své diplomové i disertační práci a poslední dva roky nad tím sedím každý den. Problém je, že ne všechny informace z archivů jsou přesné a pravdivé. Ale naštěstí jsem s tím začala brzy a stihla ještě vyzpovídat pamětníky, přímé účastníky i jejich rodiny. Kniha díky tomu bude obsahovat spousty fotografií i výpovědí.

"Při pohledu na ohromný sloup dýmu, který stoupal k obloze, nastal neskutečný chaos. Z Trhoviska lidé jen s vypětím sil odváděli zdivočelé býky," popsal okamžiky pamětník Oldřich Juračka.

Do Bojkovic se sjelo 25 hasičských sborů i 400 německých vojáků s obrněnou technikou.

A obyvatelé městečka už začínali tušit, že odveta bude rychlá a stejně ničivá. I když s jistotou nevěděli, kdo za sabotáží vlastně stojí. A odborníci to nevědí dodneška.

Existuje totiž několik verzí o strůjcích explozí. Podle jedné z nich to měli být ruští parašutisté, kteří se ukrývali v jednom z bojkovických domů.

Jiná verze říká, že výbuch mají na svědomí místní partyzáni napojení na I. partyzánskou brigádu Jana Žižky. Nebo mohli celou akci připravit a časované nálože do skladů umístit parašutisté František Kobzík a Josef Vanc z paradesantní skupiny Carbon (více o této skupině čtěte zde).

Na začátku května 1944 se ukryli v nedalekých Rudicích. Na půdě domu s číslem popisným 89, kde bydlel bývalý ruský legionář a četnický strážmistr ve výslužbě František Lukáš. Vydrželi tam ale jen jediný den.

"Lukáš je totiž z obavy, že se jedná o provokatéry, nahlásil četníkům, kteří po více než dvou hodinách domek obklíčili. Parašutisté se v bezvýchodné situaci zastřelili," upřesnil událost Hela z bojkovického Muzejního spolku. Na dům, ve kterém parašutisté zahynuli, by chtěl spolek umístit pamětní desku.

Lukáš parašutistům podle všeho nejdříve řekl, ať odejdou. Při poválečném výslechu pak prozradil, že mu jeden z parašutistů řekl: "Jsme čeští důstojníci, v Čechách jsme práci skončili a jdeme na Slovensko. V noci odejdeme."

Tou prací podle některých badatelů mohla být právě technická příprava sabotážní akce ve zbrojovce.

Frank chtěl město srovnat se zemí

Sotva pár kilometrů od Rudic pak o tři dny později zničily výbuchy v Chemických a zbrojních závodech v Bojkovicích pět skladů. Tehdy v továrně pracovalo dva tisíce lidí.

Vítězslavu Kyšerovi, který chemickou, zbrojní a pyrotechnickou výrobu v Bojkovicích otevřel v roce 1936, ji o čtyři roky později Němci zabavili jako židovský majetek. Zbrojovku nutně potřebovali.

Stejně jako ostatní továrny v regionu, které zásobovaly nepřítele, lákala odboj k různým akcím i ta bojkovická.

Už před mohutnou explozí v květnu 1944 se odtud dostávaly třeba ruční granáty k partyzánům nebo do tajných skladů odbojových skupin. A nechyběly ani drobné sabotáže.

Paraskupina Carbon

Josef Vanc a František Kobzík byli součástí paraskupiny Carbon. Kromě nich ji tvořil ještě František Bogataj a Jaroslav Šperl. Historici se domnívají, že právě Vanc s Kobzíkem mohli stát za sabotážní akcí, při níž explodovala zbrojovka v Bojkovicích. Úkolem výsadku bylo ve spolupráci s domácím odbojem provádět zpravodajskou činnost a po přiblížení se fronty vyvolat ozbrojené povstání. Pro spojení s Londýnem byl desant vybaven radiostanicí s krycím názvem Jarmila. Vanc i Kobzík za války padli, zbytek výsadku - Bogataj a Šperl - dožil ve Spojených státech.

"Nikoho při nich ale nechytili," upozornila historička Miroslava Poláková, která se řadu let zabývá historií odboje na Uherskobrodsku.

Výbuchy odstartovaly přesně v době, kdy se střídaly směny a budovy s municí byly prázdné. Bylo tedy zřejmé, že akci musel někdo úmyslně naplánovat s cílem co nejmenších ztrát na životech.

Podle poválečných záznamů tuto možnost zřejmě na počátku přijal i tehdejší vyšší velitel policie a SS Karl Hermann Frank. Ten do Bojkovic osobně přijel a rozhodl, že bude zastřelen každý desátý zaměstnanec podniku. Městečko chtěl nechat srovnat se zemí.

Němci ale nikoho nezatkli a čekali na výsledek vyšetřování. Svým nadřízeným pak německé vedení podniku zdůvodnilo výbuch selháním skladované munice. A veškeré plánované perzekuce proti Bojkovicím byly odvolány. Historici se domnívají, že se tak stalo proto, že Němci potřebovali munici i zaměstnance.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záchranářka Dana Polášková předváděla prvňáčkům na ZŠ Mikoláše Aleše ve Zlíně...
VIDEO: Prvňáci se učí první pomoc na méďovi. Do rytmu zpívají „rolničky“

Do základních škol se znovu vrátila výuka první pomoci. Učí ji přímo záchranáři a během školního roku proškolí na pět tisíc prvňáků.  celý článek

(Ilustrační snímek)
Žena souzená za kuplířství obvinila expolicistu, že po ní chtěl sex

Krátkou konfrontací mezi svědkem a obžalovanou pokračovalo ve Zlíně soudní projednávání večírků pro zvané v Kostelanech, za kterými se podle spisu skrývala...  celý článek

Jeden z rekonstruovaných pokojů středoškolského internátu.
Peníze z restitucí arcibiskupství vrací do opravy kroměřížského gymnázia

Část středoškolského internátu, který je součástí areálu kroměřížského arcibiskupského gymnázia, je opravená. Rekonstrukce zahrnovala vše od rozvodů po...  celý článek

Advantage Consulting, s.r.o.
FRÉZAŘ NA 5OSÉ FRÉZCE

Advantage Consulting, s.r.o.
Olomoucký kraj, Zlínský kraj, Moravskoslezský kraj
nabízený plat: 21 000 - 28 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.