Nakonec mu to však přeci jen nedalo a vyprávěl, jak u něj Havel poprvé v životě viděl dálkový ovladač k televizi.
"To bylo v 80. letech, kdy se mi velmi komplikovanou cestou podařilo získat můj první barevný televizor. A měl dálkové ovládání. Václav u mě tehdy byl a společně jsme v tom televizoru poslouchali Vídeň," popisuje Zikmund.
"O mnoho let později jsem sledoval nějaký dokument o něm a najednou ho slyším vyprávět, jak u Zikmunda ve Zlíně poprvé v životě viděl dálkový ovladač. Překvapilo mě, že si to vůbec pamatuje. Ale je pravda, že s technikou nebyl kamarád," usmívá se.
Václava Havla považoval za přítele, navzájem si tykali.
"Byl to vzácný člověk a osobní přítel, znali jsme se dlouho a dobře. Pro mě byl neměnná veličina, která se mnou půjde až do konce života," uvažuje Zikmund.
Připomíná si ho prý neustále, bez ohledu na to, jestli se zrovna blíží výročí. A prakticky výhradně úsměvnými historkami.
"Václav byl optimista a já jsem také. Snad i proto jsme si byli tak blízcí. A právě proto není to vzpomínání smutné," popsal. Poprvé se setkali v roce 1983 na setkání zakázaných autorů v Miloticích u Kyjova.
"Bylo to hned poté, co ho pustili ze zdravotních důvodů z vězení," upozorňuje Zikmund.
Loni v říjnu stačil ještě osobně poblahopřát Havlovi k 75. narozeninám. Přivezl mu třicetiletou slivovici a přívěšek z Afriky.
"Byl to dráp z africké lvice. Takový amulet proti všem současným predátorům," řekl Zikmund.
O dva měsíce později už za zemřelého přítele zapaloval svíčku.
