Psal se rok 1907 a třicetiletý Tomáš Baťa si užíval nádherné období. Měl už za sebou první cestu do USA, ve Zlíně stavěl moderní tovární budovu a hlavně byl zasnoubený s milovanou Marií Babičkovou. V jeho firmě pracovala jako výplatní a její vztah s Tomášem trval už delší dobu.
Jenže na svatbu nedošlo. Budoucího ženicha totiž navštívil doktor Rudolf Gerbec. „Jako rodinný lékař a také přítel svým úsudkem přispěl k tomu, že Tomáš musel podstoupit osudové rozhodování. Gerbec jej počátkem března 1907 upozornil, že jeho vyvolená trpí tuberkulózou,“ uvádí historik Zdeněk Pokluda v knize Baťovi muži.
S touto tehdy smrtelnou nemocí se tehdy potýkal i jeho bratr a spolumajitel firmy Antonín, který rok předtím zamířil na Gerbecovo doporučení léčit se do sanatoria. Podle lékařské diagnózy navíc Marie nemohla mít děti, po nichž přitom budoucí král obuvníků velmi toužil. Ze všeho nejvíc si přál mít syna, jemuž by jednou předal svůj podnik.
„Tomáš nakonec zamýšlený sňatek zrušil a Marii vyplatil odstupné 30 tisíc korun,“ dodal Pokluda.
I na tomto příkladě je vidět, jak důležitou postavou byl Gerbec pro Tomáše Baťu. Narodil se 11. ledna 1871 ve Strážnici, vystudoval medicínu v Praze, pak pracoval v Zemské nemocnici v Brně a v červenci 1900 nastoupil jako lékař na velkostatek ve Zlíně.
O tři roky později se stal obvodním lékařem pro Zlín, což tehdy bylo ještě malé městečko se třemi tisícovkami obyvatel, které sužovaly epidemie tyfu či tuberkulózy. O podmínkách, s nimiž se musel vypořádat, vypovídají vzpomínky baťovského novináře a fotografa Josefa Vaňhary.
„Když epidemie zasáhla Zlín, měl jediného lékaře, doktora R. Gerbece. Tiché hrdinství venkovních lékařů oněch dob může být sotva doceněno. Byli přetížení prací za normálních okolností, kdy museli ordinovat a léčit běžné nemoci, přitom provádět nutné operační zákroky, řezat zanícené rány, trhat zuby, napravovat zlomeniny atd., ve všem odkázáni jen sami na sebe. Vždyť třeba Zlín měl nejbližší nemocnici v Kroměříži 30 kilometrů vzdálené,“ líčí Vaňhara v knize Příběh jednoho muže a jednoho města.
A dodává: „Za epidemie španělské chřipky ve stálém obíhání desítek chalup, v nichž leželi nemocní, byl prý i lékař nakonec jen kost a kůže, utrmácený a vyčerpaný jako jeho nemocní.“
Jeho dcera si vzala J. A. Baťu
Zdravotní problémy se nevyhýbaly ani Tomáši Baťovi. V roce 1907 se léčil ve Vídni se zraněním na čele, v letech 1917–18 se potýkal s nebezpečnými komplikacemi při poranění nohy, když dostal trombózu. Pokaždé mu pomáhal Gerbec, to už v roli rodinného lékaře. Osvědčil se přitom natolik, že ho Baťa v roce 1924 přivedl do továrny.
„V okamžiku, kdy si to rozvoj závodu vyžádal, se vzdal soukromé praxe a věnoval se problematice zlepšování zdravotních a hygienických podmínek v Baťových závodech a ve městě,“ napsal o něm primář Jiří Bakala, který se věnoval historii zlínské nemocnice.
To už bylo Gerbecovo blízké pouto k Baťově rodině definitivně stvrzeno sňatkem jeho dcery Marie s Janem Antonínem Baťou. Obřad se konal v listopadu 1921.
Gerbece se v roce 1934 pokusili unést dva mladíci. Šlo jim o výkupné. Přepadli jej na ulici a asi deset minut jej tloukli. Než však únosci stihli Gerbece svázat, vyrušil je náhodný kolemjdoucí a oni uprchli. Policie dvojici brzy zadržela.
Gerbec byl spolehlivý člověk a výborný manažer. Podobný typ lidí byl v tehdejším Zlíně vítaný, a i proto se po vytvoření akciové společnosti Baťa stal členem správní rady.
„Dovedl vyhledati zdatné pracovníky a svojí skromností jim umožnil samostatné rozvinutí jejich nejlepších sil. Jest především jeho zásluhou, jestliže Zlín jest dnes dáván za vzor péče o člověka, protože on to byl, který kladl základy k naší dnešní rozsáhlé službě sociální,“ řekl o Gerbecovi jeden z baťovských ředitelů, Dominik Čipera.
„Jako vedoucí zdravotního a sociálního oddělení formoval nové směry na poli péče o zaměstnance. Byl to muž střízlivého vystupování, jenž po boku Tomáše Bati stál za mnoha důležitými rozhodnutími,“ popsal Pokluda.
Dva lékaři pro 10 tisíc lidí. Ne, řekl Baťa a postavil Zlínu nemocnici |
Podílel se rovněž na postavení přehrady na pitnou vodu u Fryštáku.
Tomáše přežil jen o tři roky
Stal se i autorem myšlenky, koncepce a principů Lesního hřbitova, jenž vznikl v roce 1931. Bylo smutnou ironií osudu, že prvním zdejším pochovaným se 18. dubna téhož roku stal jeho syn, student medicíny Rudolf Gerbec.
Druhým byl Tomáš Baťa, jenž zahynul 12. července 1932 při letecké havárii. Gerbec ho přežil o necelé tři roky, zemřel náhle během dovolené v Jugoslávii 2. července 1935.
„Ukládáme do země tohoto našeho krásného Lesního hřbitova tělesné pozůstatky Dr. Gerbece, který se po 34 let obětavě staral – jako lékař a hygienik – o milované město Zlín a závody Tomáše Bati,“ řekl o něm při svém smutečním projevu Bohuslav Albert, jeho blízký spolupracovník a první ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně.
„Dr. Gerbec patřil ještě k oné vzácné generaci starých lékařů, kteří bez moderních pomůcek a bez pomoci sboru specialistů dobře vždy svojí pohotovostí a zkušeností luštili své nejvážnější úkoly přímo u lože nemocného,“ dodal.
