„Dovolenou si brát nemůžu, pořád je co řešit,“ vysvětluje Kunčar v rozhovoru pro MF DNES.
Zažil jste už den bez telefonátů, které by se netýkaly tragédie?
Ne. Ale to se není čemu divit. Nejde jen o telefonáty, ale i o e-maily, vyřizování kondolencí, domlouvání mimořádné rady, přípravu sbírky, poskytování informací, přípravu smluv, komunikaci s policií. Kromě toho začaly pohřby obětí, které nechci opomíjet. Také řešíme veřejnou sbírku. Na druhou stranu už je potřeba, abychom se věnovali i jiným záležitostem ve městě.
Máte na to čas?
Pořád moc ne. Ale je to lepší než před pár dny, kdy jsem běžné povinnosti musel úplně odsunout.
V prvních dnech po střelbě jste odpovídal na dotazy pozdě večer i brzy ráno. Odpočíval jste vůbec?
Pravda je, že svůj soukromý život odsouvám kvůli práci na radnici i v Senátu dlouhodobě. Ale teď už jsem nebyl schopný dvě noci spát, nemohl jsem jíst. Jednal jsem s lidmi, kteří byli v bezprostřední blízkosti masakru a všechno se to na mně odráželo.
Ale vy jste působil navenek poměrně klidně. Byla to spíš obrana?
Je pravda, že se málokdy rozčílím. Možná i díky tomu, že mám uvnitř mechanismy, jak stresové situace odbourávat. Čtyři roky v komunální politice a rok v Senátu mě zocelily. Myslím, že kdybych tyto zkušenosti neměl, tak by se to na mě asi podepsalo mnohem víc.
Může na podobnou situaci být starosta připravený?
Nikdy. Ten šok na začátku byl obrovský. Nejhorší bylo přijmout jako fakt, že i v našem městě může dojít k tak nebývalému činu.
Obraceli se na vás i příbuzní?
Osobně za mnou byla rodina střelce. Ale s příbuznými zemřelých jsem se nesetkal. Myslím, že vlna osobních jednání s nimi teprve přijde. Když budou potřebovat pomoc, jsem tady.
Co při tak psychickém vypětí pomáhalo vám?
Velké množství práce. Soustředil jsem se na to, co všechno musím vyřídit, a nemohl jsem myslet na to, jak obrovská tragédie to je. Ten dopad se sice odsune, ale nezmizí. Hodně mě ale povzbuzují reakce místních lidí, za to jsem vděčný.
Volal jste zkušenějším kolegům?
Na volání nebyl čas. V těch prvních dnech, kdy by to bylo nejpotřebnější, jsem se nemohl vymanit ani ze sevření médií.
Měl jste čas se odreagovat?
Občas jsem se potkal s kamarády, se kterými jsme se bavili o úplně jiných věcech. To mi pomáhalo. Ale povzbuzující bylo i to, že se ozvali starostové. Například z Frenštátu pod Radhoštěm, kde měli zkušenosti s tragickým výbuchem, nebo z Karlovarska, kde před lety havaroval autobus. Od nich jsme dostali i manuál, jak postupovat.
Co psali?
Že stojí za námi, protože jsem veřejně mluvil o tom, že jako úřad nedokážeme pomoci lidem, které někdo dlouhodobě terorizuje. A oni řeší totéž. Stejnou reakci desítek starostů jsem dostal i po stížnostech na komunikaci s policií.
Úřady už teď pečlivěji sledují sousedské soužití. Zaměříte se na to víc i v Brodě?
Myslím na minimálně dva případy, které tady delší dobu řešíme. V jednom jde o fyzické napadání. Ale ukazuje se, že tito lidé jsou tak mazaní, že útočí beze svědků. A kde není svědek, jako by se to nestalo.
Co s tím uděláte?
Znovu je asi předám policii. Ale předpokládám, že s ohledem na systém fungování věc znovu posoudí a znovu se nic nestane. O tom jsem bytostně přesvědčený. Můžeme těm lidem dát jen pokutu, ale tím okolí neochráníme.
Je po týdnu Brod klidnější?
Teď se ještě zvedla vlna solidarity a emocí v souvislosti s pohřby obětí. Ale pak už se to, myslím, uklidní a lidé budou napjatě očekávat výsledky vyšetřování i opatření, která se zavedou, aby se nic podobného nemohlo opakovat.
