Majitel zlínské Kovárny Viva a dětského filmového festivalu Čestmír Vančura.

Majitel zlínské Kovárny Viva a dětského filmového festivalu Čestmír Vančura. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Koupil jsem si velký příběh, říká nový majitel zlínského festivalu

  • 0
Čestmír Vančura si zvyká na roli majitele zlínského filmového festivalu pro děti a mládež. Revoluci v jeho fungování podnikatel nechystá, teď myslí na příští 55. ročník.

Celý rok. Tak dlouho hledali, dnes už bývalí, majitelé zlínského filmového festivalu stabilního partnera, který by od nich největší a nejstarší přehlídku svého druhu na světě odkoupil. Našli jej ve zlínském podnikateli Čestmíru Vančurovi (více o koupi čtěte zde).

„Festival je vzácná věc. Jestli se dá dobře proměnit na peníze, to nevím, ale rozhodně jsem to nemohl ani brát jako investici, která se vrátí do čtyř let,“ říká nový majitel přehlídky dětského filmu.

Čestmír Vančura

Narodil se v roce 1953 v Prostřední Bečvě. Vystudoval SPŠ stavební, pak obor technologie na strojní fakultě VUT v Brně. Ve Zlíně žije od roku 1978, kdy nastoupil do ZPS Zlín, kde pracoval 15 let. Spoluzakládal a spoluvlastní Kovárnu Viva, která sídlí v baťovském areálu v centru Zlína. Nyní koupil stoprocentní podíl ve společnosti Filmfest, která vlastní licenci k pořádání Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. Prodali mu ji Stanislav Zacha, jenž měl dlouhodobě na starosti ekonomiku festivalu, a jeho syn Tomáš, který svůj podíl koupil před více než rokem od výkonného ředitele festivalu a šéfa filmových ateliérů Zdeňka Skaunice. Vančura se angažuje v oživení zlínského zámku a jako předseda Sdružení podnikatelů Baťova areálu také o dění v baťovském areálu.

Proč jste si tedy festival koupil?
Je to zajímavý projekt, který ještě má potenciál dále růst. Ale se vším se teprve seznamuji. Je to jako kupovat si příběh, historii i práci lidí, kteří tady na tom projektu po celou dobu pracovali.

Co uděláte jako první?
Mám nějaké své představy, ale myslím, že by nebylo solidní hned měnit něco, co funguje. Co je dobré, posílíme a uvidíme, na čem se dá zapracovat v dalších letech. Teď si především přeji, aby se stávajícímu týmu vše dařilo, abychom dobře připravili 55. ročník. S lidmi z organizačního týmu budu chtít samozřejmě mluvit, abychom si stanovili alespoň střednědobou strategii vývoje festivalu a jeho postavení v dalších letech.

Jak celý obchod vznikl?
Zdeněk Skaunic (jeden z bývalých majitelů festivalu, dnes jeho výkonný ředitel a ředitel filmových ateliérů) mě oslovil letos v lednu. Trochu jsme to naťukli a začas jsme se k tomu vrátili. To už k nabídce přibyl i Produkční dům.

Produkční dům je klíčový objekt na zlínských ateliérech, který byl dějištěm velké části jejich slavné historie. Byla to podmínka obchodu?
Ano. Stavba pochází od Vladimíra Karfíka, jednoho z nejlepších architektů, kteří pracovali pro Baťu. Dům byl původně laboratořemi, ateliéry sídlily ve vedlejších budovách. Pamatuje hodně příběhů i vznik dětského festivalu. Festival a Produkční dům patří k sobě, je to symbolické spojení.

Vlastníte festival teprve krátce, ale přesto - překvapil vás už něčím filmový byznys?
To snad ani ne... Mně se líbí, že projekty, které se tady uskutečnily, skrývají víc, než je na první pohled vidět. Když se dostanete blíž k prostředí, zjistíte, že je tady víc pěkných věcí a plno příběhů.

Jaké máte na mysli?
Třeba mi filmový historik Jiří Novotný, kterého také máme v týmu, vyprávěl o tom, jak se tady na ateliérech přes válku schovávala dcera Vladislava Vančury. Přežila díky tomu okupaci.

Je pro vás důležité, aby na festival do Zlína jezdily hvězdy světového jména, jako byli dříve Pierre Brice nebo Sophia Lorenová?
V tom nemám úplně jasno. Musíme si říct, proč to děláme, a podle toho cílit. Hvězdy souvisí hlavně s marketingem, díky nim akce na sebe poutá pozornost, nedá se to podcenit. Spíš bychom to měli nastavit tak, aby jména souvisela s programem, to pak význam má. Pokud by to byla jen náhodně ulovená jména, tak o tom nejsem přesvědčen.

Sdílíte představu Zdeňka Skaunice, že by se ateliéry měly proměnit ve filmové městečko a otevřít se veřejnosti?
Idea je to zajímavá a pěkná. Jde o to, co z toho budeme skutečně schopni zrealizovat, a aby ambice, které jsou v tomto záměru, jsme uměli dobře naplnit. Mám velký respekt k tomu, co tady pan Skaunic i ostatní lidé od filmu všechno udělali, že se to tady snažil zachránit pro film i pro naši historii.

Chcete se ještě nějak angažovat i ve filmových ateliérech či tam nakupovat další nemovitosti?
Ne, dnes určitě ne.

Jste spolumajitelem Kovárny Viva v baťovském areálu, teď jste si koupil festival a budovu na ateliérech, které jsou rovněž spojeny s baťovskou tradicí. Ctíte programově baťovský odkaz?
To já nevím... Snad to dokážeme. Tohle ale není diskuse o srovnatelné věci. Tomáš Baťa a jeho tým vybudovali úžasné dílo. Mnohé věci doceníte a snad i pochopíte až později. Ale jistě v tomto městě a lidech něco z baťovského podnikání zůstalo. Baťův projekt uspěl, protože byl komplexní. Nejen že vyráběl boty nebo pneumatiky, ale zval architekty, lékaře, stavitele, učitele, řemeslníky, byznysmeny. A ti všichni se pokoušeli vytvářet prostředí pro lidi, kteří v tomto městě žijí, aby se jim tu dobře bydlelo a byli tu rádi. Tuhle ambici sdílíme.