Narodila se před pětasedmdesáti lety ve Zlíně a dodnes si pamatuje, jak původně vypadala Malá scéna i hotel Moskva, jak jí maminka kupovala zmrzlinu a jak jela poprvé trolejbusem.
Dnes je Eva Jiřičná slavnou a světově uznávanou architektkou. Žije a pracuje v Londýně. "Do Zlína ale jezdím velmi ráda," přiznala Jiřičná ve víkendovém rozhovoru pro MF DNES.
Už přišly první gratulace?
Zatím ne, v sobotu ráno jsem přiletěla z New Yorku, v neděli zase odlétám do Nice. Všichni v mé kanceláři v Londýně vědí, že tam v pondělí nebudu. Vracím se až v úterý večer a pak zase jedu do Prahy.
Nechystáte oslavu?
Já na oslavy moc nejsem. Pravda je, že třeba moje sekretářka, která se narodila také na začátku března, si bere tři týdny dovolenou a je někde na karnevalu v Riu. Ale já to beru tak, že ani není co oslavovat. Musím hlavně poděkovat tomu nahoře, že mě tady tak dlouho opatroval při všech těch hloupostech, co každý den dělám.
Co byste si sama nadělila?
Abych fyzicky ještě dlouho vydržela. A aby mi to také ještě trochu myslelo.
Oboje, jak je vidět podle vaší zaneprázdněnosti, pořád platí.
Víte, já jsem měla v životě to štěstí, že jsem vždycky dělala to, co dělám ráda. Nikdy jsem se nenudila, pracovala jsem se zajímavými lidmi na zajímavých projektech. Nebylo to tak pořád, ale i to je potřeba. Musí se to trochu vyrovnat, aby si člověk těch zajímavějších věcí zase více vážil.
Eva Jiřičná
|
Na čem pracujete teď?
V New Yorku navrhujeme přestavbu muzea pro instituci, která se zabývá historií tohoto města a má k dispozici velkou sbírku objektů. Bude to asi dva roky trvat, než to dovedeme do konce. V Nice přestavujeme velký dům, v Monaku už třetí rok doděláváme konferenční centrum, v Plzni pracujeme na nadstavbě nemocnice, která bude sloužit pro dárce kostní dřeně.
V Česku jste navrhovala i několik mostů. Je to jednodušší práce než vymyslet muzeum v New Yorku?
Pro mě je ta práce pořád stejná. Jestli je to noha od stolu nebo univerzitní fakulta nebo konferenční centrum v Monaku. Zodpovědnost je vždy stejná, i když je projekt malý nebo velký. A o mně je navíc známé, že takto to neposuzuji a pokud můžu, nikdy neřeknu ne.
Pokud mám správné informace, přišla i nabídka ze Zlína, kterou jste si velmi přála. Je to tak?
Doufám, že budeme dodělávat jednu budovu pro Univerzitu Tomáše Bati. Jde o fakultu humanitních studií. Moc se na to těším, protože do Zlína jezdím velmi ráda.
Budova by měla stát v blízkosti Kongresového centra. Bude se mu podobat?
To ne. Museli jsme zachovat urbanismus zástavby, která stojí kolem. A tato budova má pochopitelně jinou funkci než univerzitní knihovna. Snažíme se o to, abychom udrželi krok se současností, ale musíme i respektovat pořádek, který ve Zlíně vždy existoval.
Ale baťovská funkcionalistická architektura to nebude, že?
Ne, budova nebude z cihel. Měla by mít keramické obložení, ale ne červené.
Kongresové centrum ve Zlíně, jehož autorkou je architektka Eva Jiřičná, zlínská rodačka.
Pustila jste se do toho, přestože za Kongresové centrum jste si tady vysloužila i kritiku?
Tomu se člověk těžko vyhne. Babička říkala: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Nejdůležitější je vždycky vlastní svědomí. Neříkám, že všechno, co jsem já nebo mí kolegové udělali, bylo vždycky perfektní, ale debaty jsou u všeho. Nejen v Česku.
Baťovský areál se také mění a bourání tří budov vzbudilo velkou diskusi. Je dobře, že staré továrny mizí?
Víte, to je strašně těžká otázka. Kdyby Baťa neskončil, tak by ten areál určitě vypadal jinak než dnes. Normální proces v podnikání je totiž modernizace. Tyto domy byly postavené v době, kdy byly stavební podmínky úplně jiné. Ale aby lidé ve stejných budovách pracovali i dnes, to není možné. Po stránce energetické, technické už nefungují. Navíc to byly továrny.
Takže zachovávat původní architekturu byste neradila?
Nejhorší věcí, která se ve Zlíně stala, bylo, že se přestaly vyrábět boty. Kdyby k tomu nedošlo, obnova areálu by byla postupná. Teď už se budovy používají k jiným účelům a udržovat to čistě jako kulisu nebo skanzen, to je velmi těžké. Člověk se s věcmi v určitém okamžiku musí rozloučit. Protože pokud to nedokáže, tak se o tom tak dlouho mluví, že budovy mezitím spadnou a je konec. Místo toho, aby se udělala nějaká logická rekonstrukce, tak se všechno zamítne a budovy se rozpadnou.
Podle vizualizací by tam měl vzniknout komplex, který z baťovské architektury vychází. Je to dobře?
V době, kdy baťovský princip staveb vznikl, tak to byl vynález. Když se bude kopírovat teď, nikdy už to nebude totéž. Nevidím v tom žádný smysl. Ale ten návrh jsem neviděla, takže ho nemohu soudit.
Kdyby vás někdo oslovil s návrhem na stavbu v baťovském areálu, váhala byste?
Pochopitelně by mě to zajímalo. Ale kdyby kolem toho měla být zase úplně nesmyslná diskuse, co se smí a co se nesmí, tak by to nebylo dobré. Když se ptákovi ustřihnou křídla, nemůže pak lítat. Pokud diskuse vedou jen k tomu, že výsledkem je jen série omezení všeho druhu, tak z návrhu těžko vzniká něco, čeho si člověk může vážit. To je jako s koláči, když do nich nedáte máslo ani cukr, tak je pak nikdo jíst nebude.
