„Mami, mně ta svíčka zhasla, já to nestihnu,“ ukazuje holčička na svoji lucernu. „Ukaž, já ti ji zapálím znovu. Neboj, ministranti se teprve řadí, všechno stihneme,“ uklidňuje ji maminka.
Dívenka popadne lucerničku a přistoupí ke skupince asi dvanácti dětí, jejichž tváře ve tmě ozařují jen plameny svíček.
Ve zlínském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů právě začala letošní poslední rorátní mše. Přišlo na ni několik desítek lidí.
Roráty se konají jen v adventu a jsou zvláštní v tom, že se jejich větší část odehrává ve tmě. Světlo zprostředkovávají pouze lucerničky dětí, které je v průvodu nesou k oltáři, kam je položí. Teprve za nimi vstupují ministranti a kněží.
„Tma je symbolem toho, že lidé něco očekávají, něco důležitého jim chybí,“ vysvětluje kněz a salesián Radek Gottwald, který mši sloužil. Právě tato kongregace se o kostel na Jižních Svazích stará.
Jak vypadá „kytarová“ mše
Tma vytváří v moderně pojatém kostele zvláštní duchovní atmosféru. Při pohledu na zářící lucerny si člověk vzpomene na citát z Janova evangelia: „Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“.
Mše začíná zpěvem adventní písně Ejhle, Hospodin přijde. Nezní však varhany, ale kytary.
„V této farnosti to není nic nezvyklého. Salesiáni se ve své činnosti zaměřují na mládež a kytary k mladým patří. Často lidé přijdou právě proto, že je tady kytarová mše,“ říká jeden z hudebníků Jan Brhel.
Světlo přibývá v kostele postupně. Ze začátku září jen lucerny, svíce na adventním věnci a jeden reflektor, který osvítí nejdříve ambon a potom oltář. Při modlitbě Otče náš, při níž se děti chytnou za ruce a vytvoří kruh kolem oltáře, je světla více, a když mše končí, svítí se už v celém prostoru.
Roráty vyžadují od příchozích časné vstávání. Začátek mše v kostele na největším zlínském sídlišti je stanoven na půl sedmou. Většina lidí vstává po páté hodině, v lavicích nechybějí ani děti předškolního věku.
„Děti se na roráty těší, neříkají, že by nechtěly jít. Vyrobily si na ně i lucerničky. Jednu mají z loňska, další dvě jsme chystaly pro letošní mše,“ popisuje maminka tří dětí Pavla Pilušová.
Náročné to mají také ministranti, kteří musejí být v kostele ještě o něco dříve, aby se stihli na mši připravit.
„Odministroval jsem jen dvě, takhle brzo vstávat je těžké, i když přes den kvůli vstávání unavený nejsem. Mše se mi líbí, je přece jen trochu jiná,“ uvažuje čtrnáctiletý Tomáš Kocián.
Po mši děti dostanou snídani
V kostele na Jižních Svazích měli roráty jen čtyřikrát, vždy v úterý. Mohou se však konat po celý advent až do Štědrého dne, jak se to děje například v dalším zlínském kostele sv. Filipa a Jakuba.
Po mši už děti spěchají chodbou do přilehlého sálu, kde na ně za odměnu čeká snídaně.
„Bývají čerstvé rohlíky, máslo, marmeláda, nutella, čaj, kakao. Občerstvení připravují místní farníci,“ připomíná Gottwald.
Kolem půl osmé se děti rozcházejí, aby stihly začátek školního vyučování. Nejvíce jich zamíří na nedalekou církevní základní školu, jsou tady ale i studenti z gymnázia nebo průmyslové školy.
Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV. Později se ke mším připojila tradice liturgického zpěvu a v českých zemích dosáhly velké obliby. Jejich název je odvozen od vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který začíná slovy Rorate coeli desuper (Rosu dejte, nebesa, shůry). Zájem o ně opadl až ve druhé polovině minulého století.
V posledních letech však tuto tradici řada farností obnovila, na Jižních Svazích se roráty poprvé konaly v roce 2015.
