Děti přicházejí na ranní rorátní mši v průvodu s lucerničkami. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Zlín v adventu probouzí roráty, v setmělém kostele svítí jen lucerny dětí

  • 0
Zlínští kněží udržují v předvánočním čase středověkou tradici rorátů. Mše se koná v setmělém kostele, v němž svítí jen lucerničky dětí, které kvůli této bohoslužbě neváhají vstávat velmi brzy ráno. Poslední rorátní mše se uskuteční ještě 23. prosince.

Je nevlídné prosincové ráno, ale v zákristii zlínského kostela svatého Filipa a Jakuba je už před půl sedmou pořádně živo.

V malém prostoru se tísní asi dvacítka dětí. Někteří chlapci se chystají ministrovat, jiní spolu s děvčaty hledají své lampičky, jež budou potřebovat k rorátní mši.

Ta začíná přesně v 6.30 hodin a na rozdíl od běžné bohoslužby se koná ve tmě.

Slabé světlo svítí jen při vstupu, prostor dál osvětlují lampičky, které děti nesou v průvodu, atmosféru dokreslují liturgické zpěvy nesoucí se z kůru.

„Zvláštnost rorátní mše je právě v její tmě, což se děje na znamení toho, že ještě nepřišel Ježíš,“ vysvětluje farář Ivan Fišar.

Kázání je krátké, farář se jej snaží přizpůsobit dětem Název roráty pochází od vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: Rorate coeli desuper (Rosu dejte, nebesa, shůry).

Jejich původ sahá až do doby krále Karla IV. V českých zemích si je lidé velmi oblíbili, tradici přerušila teprve komunistická éra. Teď se ale opět vrací.

Za zvuku varhan a prastaré písně Ejhle, Hospodin přijde, průvod projde kostelem až k oltáři, kam děti dají lucerničky a zařadí se do lavic. Některé přišly s rodiči, jiné samy.

Některé děti při mši i usnou

Lampičky si mohou vyrobit před začátkem adventu s katechetkou, ale někdo má třeba i koupenou.

„Mají je pěkně vyzdobené, lepí si na ně různé obrázky nebo samolepky,“ usmívá se farář.

Co jsou roráty

Roráty jsou specifickou podobou ranní mše v době adventní. Mše se koná v setmělém kostele, svítí jen lampičky, které si děti přinesou. Název pochází ze vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který začíná Rorate coeli desuper (Rosu dejte, nebesa, shůry). Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV. Roráty byly hodně oblíbené, tradici přerušil až komunistický režim. Nyní se k nim řada farností vrací, mimo jiné i ve Zlíně.

Lucerničky osvětlují oltář, ale až k ambonu, odkud čte lektor ze Starého zákona a kněz z Evangelia, jejich záře nedosáhne. Ministrant je však dobře vybaven a vytáhne baterku. Kázání je krátké.

„Snažím se jej přizpůsobit dětem a připravit jen na pár minut. Přece jen děti musí do školy, nemůžu je dlouho zdržovat,“ je si vědom Fišar.

V lavicích sedí zhruba tři stovky lidí. Většina přítomných dětí šla v průvodu s lampičkami, ale některé jsou s rodiči. Výjimkou v kostele nejsou ani předškoláci.

„Tím, že je v kostele tma, ani pořádně nevidím, jestli děti pospávají, nebo ne. Občas se to asi stane, ale nedivím se. Mše je brzy,“ uznává farář.

Podle církevních pravidel má bohoslužba začít před východem slunce. Samy děti tvrdí, že se vstáváním problém nemají a že na roráty se těší.

„Vstávám už o půl šesté. Chodím sem rád,“ hlásí jeden z ministrantů Vojtěch Palíšek, sedmák ze zlínské církevní školy.

„Chodil bych i častěji, ale rodiče mě nenechají,“ posteskne si.

Jeho maminka mu dává za pravdu. „Když ho čeká náročnější den, nepustím ho. Ale jinak chodí pravidelně. Jsem ráda, že ve Zlíně tato možnost je,“ pochvaluje si Veronika Palíšková.

Ve škole by roráty jako omluva neobstály

Roráty bývají jen v adventu, jenž je pro věřící dobou radostného očekávání narození Ježíše Krista.

„Je to čas připravit především svá srdce na příchod Ježíše, očistit je od zlého, od zbytečností, také něco obětovat, překonat se, uvědomit si, co je pro mne v životě skutečně důležité,“ připomíná Fišar, který farnost vede už osm let.

Mše se chýlí ke konci. Kostel se rozsvěcuje a lidé si chodí pro přijímání. Po závěrečném požehnání si děti rozebírají své lucerničky, ukládají je v zákristii a utíkají na faru, jež se nachází hned za kostelem. Tam na ně čeká snídaně.

„Nejčastěji pro ně dobrovolnice připraví rohlík s marmeládou a čaj. To mají nejraději. Někdy některé z babiček přinesou bábovku, buchty nebo koláče. Na poslední pohoštění chystáme koblihy,“ prozrazuje farář.

Do dětí padá jeden rohlík za druhým. Je vidět, že snídani si umí užít. Po očku ale stále sledují hodiny, dobře vědí, že u paní učitelky by roráty jako omluva neobstály.

Kromě dětí z církevní školy se mše účastní nejčastěji žáci ze škol v centru Zlína na Štefánikově ulici. Naposledy budou letos kvůli rorátní mši vstávat v úterý 23. prosince.