Hrabal byl gurmán, já jsem barbar, říká o vztahu k jídlu režisér Menzel

Dostal Oscara za snímek Ostře sledované vlaky, byl na filmových festivalech po celém světě a hlášky z jeho filmů zlidověly. Ale na takové akci jako v sobotu ve Velkých Karlovicích ještě známý režisér Jiří Menzel nebyl. Zaměřila se totiž na jídla, jež se podávala v jeho snímcích.

„Jídlo v mých filmech se sice objevuje často, ale nehraje mimořádnou roli. Nejsem fajnšmekr. Mám rád guláš a další normální jídla. Jsem v tomto jednoduchý. Nechci ryby a králíka a jsem velice háklivý na cizí jídla,“ řekl 79letý Menzel.

Podle toho, jak se jídlo často objevuje ve vašich filmech, to vypadá trochu jinak...
Ale není. Co se týká jídla, jsem opravdu barbar. Jednou jsem byl v Paříži na návštěvě u Milana Kundery, jsme přátelé. A jeho žena Věra si dala záležet na obědě, který vařila. Bylo to spíš výtvarné dílo než jídlo. Zatímco jsme si povídali, házel jsem ho do sebe. Pak se mě Věra zeptala, jak mi chutnalo. Řekl jsem, že na žrádlo moc nejsem. Tím jsem ji strašně zdrtil. Příště jsme obědvali v restauraci a Milan mi řekl, že jsem blbec.

Jídlo je ale přece jen od toho, aby se jedlo, ne?
Jenže ocení ho pouze ten, kdo ho má skutečně rád. Takový byl třeba Bohumil Hrabal. Za minulého režimu jsem za ním jezdíval do Kerska. Měli jsme spoustu času, jemu nemohly vycházet knížky, já jsem nějaký čas nemohl točit. A když jsem tam přijel, všichni sousedi přinesli jídlo, nachystali bohatou tabuli – a mně to nic neříkalo. Pan Hrabal si ale vždy pochutnal.

V Kersku jste natáčeli Slavnosti sněženek, kde je legendární pře myslivců o to, zda kance udělat na šípkové omáčce, nebo se zelím. Jaká je vaše volba?
Předtím jsem nevěděl, jak chutná šípková s kancem, bylo to však dobré. Ochutnal jsem i zelí, ale už si nepamatuju, co bylo lepší. Vyrůstal jsem za Protektorátu, maminka mi dávala jen to, co měla. Tehdy jsem přestal být gurmán. Jím jen, abych neměl hlad.

Hrabal měl také rád pivo, chodil jste s ním do hospody?
Když jsem s ním šel do hospody, tak jsem z ní zase rychle utekl. Nemám rád pivo, cigaretový kouř ani hospodské řeči. Pro mě je to hlušina, pan Hrabal z ní ale dokázal vykutat nádherné příběhy, jako by nacházel diamanty. V tom byl geniální. Když jsem si v hospodě objednával čaj, tak dělal, že mě nezná. A pak mi řekl, že se číšník zatvářil tak, jako by ten čaj musel sám vypít.

Jídla z filmů Jiřího Menzela

Oscarový večer s Jiřím Menzelem se konal v sobotu 28. 1. 2017 v Hotelu Lanterna ve Velkých Karlovicích. Servírovala se jídla známá z jeho filmů:

Na úvod přišly na řadu amuse bouche, což jsou chutné jednohubky s vejcem, šneky a masem, které si přál kníže Alexej (hrál ho Josef Abrhám) ze snímku Konec starých časů.

Dršťková polévka půlnoční je zase známá z filmu Slavnosti sněženek, kde ji vezl Jaromír Hanzlík v roli obyvatele Kerska svým kamarádům a srazil ho autobus. Podávalo se i kančí se šípkovou omáčkou a pajfalským knedlíkem vařeným v ubrousku z téhož filmu.

Ze snímku Obsluhoval jsem anglického krále byla připravená antilopa losí na habešský způsob.

A nechyběl ani Otíkův rohlík a pivo ze sedmého schodu z komedie Vesničko má, středisková.

Oscarový večer s Jiřím Menzelem ve Velkých Karlovicích zopakují 2. června.

Jak se vám točí scény s jídlem, když k němu nemáte vztah?
Točím to, co mi někdo napíše. V tomto případě pan Hrabal, který to opravdu uměl. Navíc byl gurmán, proto měl všude ve svých knížkách jídlo. Říkal, že to je jako souložení, smrt, patří to prostě k životu. Já se pak snažil jeho text pochopit a reprodukovat. Točil jsem podle jeho předlohy film o motocyklových závodech, a montérky nenosím. Točil jsem v pivovaru, a pivo nepiju.

To zmiňujete Postřižiny?
Ano. Natáčeli jsme je v Dalešicích, v bývalém malém pivovaru, který bolševik zavřel a po roce 1989 ho dala obec do dražby. Tehdy jeli okolo lidé z firmy, která restauruje staré budovy, a zaujal je typický pivovarský komín. Podle něho poznali, že se tady točily Postřižiny. Řekli si, že novému majiteli nabídnou své služby. Nikdo to ale v dražbě nekoupil. Tak to koupili oni. Obnovili provoz pivovaru, vedle postavili hotýlek, udělali menší expozici o panu Hrabalovi a každé léto se tam koná malý festival. Teď mi řekněte, který film dostal takové vyznamenání?

To je pro vás více než Oscar?
Jistě. Oscar je jenom zlatý panák. Tam se díky našemu filmu vaří pivo a myslím, že dobré, bohužel ho nepiju.

V Postřižinách jídlo hrálo zásadní roli, protože žena správce pivovaru pozvala na zabíjačku správní radu a tím mu zachránila místo. Pro štáb to muselo být příjemné, točit na jaře při zabíjačce, ne?
Snědli jsme tam dvě prasata, pak jsem dlouho nemohl jíst vepřové. Nejvíc jedla Magda Vášáryová, která hrála manželku správce. Vybírali jí ty nejlepší kousky masa, nešetřila se, ale neztloustla. Tehdy byla těhotná, což jsem nevěděl.

Tak film i končí, když říká svému muži, že pro něho nosí v břiše spisovatele.
Ano, ale ta scéna ve scénáři nebyla, zařadil jsem ji do filmu, protože jsem chtěl mít hezký konec. A pan Hrabal z toho byl rozpačitý, protože jeho maminka přišla do jiného stavu s někým jiným, kdo pak musel narukovat na vojnu. To jsem tehdy taky nevěděl. Pan Hrabal pak při jedné příležitosti řekl, že tatínek je ten, kdo ho vychoval. Nestál o setkání s pokrevním otcem. Byl moudrý.

Koupala se paní správcová skutečně v pivu, jak je to ve filmu?
Jistě. Většinou se stává, že herečka dělá u podobných scén drahoty, Magda ale byla úžasná, stoprocentní profesionálka. Při natáčení se mi ta scéna nelíbila a chtěl jsem ji vystřihnout, pak jsem ji ale uviděl a zjistil, že ji náš kameraman nasvítil tak geniálně, že Magdu ještě vyšperkoval, je tam nesmírně půvabná.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Na jaký snímek, který jste dělal s Hrabalem, nejraději vzpomínáte?
Mám rád všechny. A hlavně jsem měl rád pana Hrabala. Vzácný byl v tom, že i když byl velice vzdělaný, tak nebyl intelektuál. Byl stejný jako ostatní dědci v hospodě. Nedával najevo, že zná víc. Byl absolutně normální. Z každého umělce je cítit ješitnost, z něho ne. Navíc byl velice tolerantní a vstřícný, nehádal se kvůli každému slovu ve scénáři jako někteří jiní autoři. Říkal, že knížka je jeho a film můj.

Možná nejznámější jídlo z vašich filmů je Otíkův rohlík z komedie Vesničko má, středisková, souhlasíte?
Asi ano. To napsal geniální Zdeněk Svěrák, já byl zase jenom režisér. Řada jeho věcí zlidověla, stačí si vzít Járu Cimrmana, tam je toho spousta.

Točil jste někdy ve Zlínském kraji, na Valašsku?
Točili jsme vždy co nejblíže Prahy, nejdál to bylo právě v Dalešicích. Tady jsem nikdy nebyl, ale údolí kolem Velkých Karlovic je hezké. Nedovedu si však představit, že bych tady žil, jsem zhýčkaný Prahou. Já jsem ani neemigroval kvůli tomu, že jsem nechtěl z Prahy.

Chystáte teď nějaký nový film?
Jsem penzista. Moje žena ale vidí, že když nepracuju, tak blbnu, takže vyjednává o nějakém projektu. Jsem hodný manžel, udělám to pro ni, když bude chtít. Důvody nemáme existenční, ale když člověk nic nedělá, tak chátrá.

Známý režisér nechátrá. Cvičí na strojích s manželkou a trenérem:

14. října 2016