Ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě Pavel Popelka.

Ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě Pavel Popelka. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Muzeum Komenského opouští ředitel, mluví o tlacích z ministerstva

  • 0
Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě opouští Pavel Popelka. Ve funkci ředitele působil pětadvacet let, zvýšil prestiž muzea a propojil jej s nizozemským Naardenem, kde je Komenský pohřben. Jak svůj konec Popelka vysvětluje? Postavil se proti slučování muzeí a Ministerstvo kultury mu nedalo na výběr: „Buď požádám o odstoupení z funkce, nebo budu odvolán.“

Uherskobrodské muzeum zná jako málokdo. Když bylo potřeba, kdysi tady krumpáčem kopal přípojky a strávil v něm tolik času, že jeho život ovlivnilo v dobrém i špatném.

Pětašedesátiletý Pavel Popelka je neodmyslitelnou součástí Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě už čtyři desítky let.

Teď však odchází. Překvapivě a trochu záhadně.

Vysvětlíte, co se stalo, že je vypsané výběrové řízení na nového ředitele?
Hájil jsem existenci tohoto muzea, aby mohlo fungovat ve stejné síle a podobě jako dosud. A to bylo trochu v protikladu k tomu, co chtěla určitá skupina lidí. Jejich plán byl, že se nám odejme náš mezinárodní přesah - péče o Naarden (uherskobrodské muzeum má uzavřenou smlouvu o spolupráci s městem Naarden a nadací Stichting Comenius Museum, v budově přiléhající k mauzoleu vybudovalo stálou expozici a v Naardenu dělá různé projekty týkající se Komenského - pozn. red.), čímž bychom byli oslabení. A pak budeme převedeni pod Moravské zemské muzeum. Tato koncepce byla připravována za našimi zády.

Vyjádření Ministerstva kultury

„Ředitel Pavel Popelka končí na vlastní žádost. Ministrovi Danieli Hermanovi poslal rezignační dopis, který pan ministr přijal. O činnost muzea byl ministr příslušným odborem informován, zvláště v kontextu mezinárodní spolupráce s muzeem v Naardenu, na jehož činnost přispívá česká vláda každoročně částkou bezmála 2 miliony korun. Příslušný odbor MK ČR bude s panem Popelkou jednat o jeho spekulativních vyjádřeních v médiích.“

Jak jste to řešil?
Vyzval jsem senátora a poslance za tento region, aby se za nás postavili. Pod jejich tlakem se koncepce zhroutila. Pak mi ale před Vánocemi úředníci z ministerstva kultury navrhli, abych do konce roku podal žádost o odstoupení z funkce, nebo že budu odvolán. Já jsem požádal o odklad, že když tedy není zbytí, chtěl bych ukončit důstojně všechny své závazky a odejít na konci června. Ale po telefonu mi řekli, že nový ředitel na základě jistých politických dohod má nastoupit již 1. dubna a já bych měl o ukončení své funkce požádat k poslednímu březnu.

Udělal jste to?
Ne. Mrzí mne, že jsem to osobně s ministrem nemohl projednat. Neodpovídali ani na dopisy naší vědecké rady.

Řekl vám někdo, co jste dělal špatně?
Údajně jsem špatně pečoval o Naarden. Otázka je, jaký úhel pohledu bylo potřeba zvolit. Už v materiálu o slučování muzeí starém tři roky se totiž píše, že „Moravské zemské muzeum by v plné míře mohlo odborně i technicky převzít i závazky České republiky v Naardenu“. Tedy naše závazky.

Co by to pro vás znamenalo?
Tragédii vidím v tom, že by se tomuto regionu vzala významná instituce, která buduje jeho paměť. Práce pro region by v podstatě zanikla.

Jaký by měl být nový ředitel?
Přál bych si, aby pocházel z oblasti kultury a hlavně aby měl muzejní srdce. Špatné by bylo, kdyby to byl „manažer s kufříkem“, kterému je jedno, jestli řídí obrazně řečeno odpadové hospodářství či obchodní řetězec. S muzeem musí člověk srůst. Ale to není otázka roku či krátké doby.

Pavel Popelka

Narodil se 12. března 1949 ve Strání.

Vystudoval sociologii a etnografii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Od roku 1974 pracoval jako etnograf v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě, od roku 1990 je jeho ředitelem.

Do muzejního archivu pořídil kolem tisíce záznamů lidových písní z moravské strany Bílých Karpat i fotografie etnografických fenoménů regionu.

Od roku 1977 je autorem mnoha pořadů na Mezinárodním folkloristickém festivalu ve Strážnici.

Spoluzaložil Festival masopustních tradic ve Strání nebo nesoutěžní přehlídku muzejních videí Musaionfilm.

Uspořádal desítky autorských výstav svých fotografií, napsal řadu knih.

Doma má například Cenu Slovenské národopisné společnosti v kategorii Etnolog za kamerou nebo 1. cenu ve fotografické soutěži Týká se to také tebe.

Vy jste na to měl poměrně dost času, ne?
Prošel jsem všemi vrstvami odborné práce. Nezřídka jsem konal i manuální práci: natíral, betonoval, líčil, sázel trávník, v zahradě našeho selského domu ve Vlčnově kácel stromy či stavěl pódium pro vystoupení. Až na archeologii většina sbírkových předmětů prošla mýma rukama coby správce sbírek, pak jsem vedl odborné oddělení a teprve vzápětí se přihlásil na konkurs na ředitele.

Brzy poté se s muzeem udála zásadní změna, když přešlo pod ministerstvo kultury.
Díky tomu jsme měli pětadvacet let zajištěné dobré zázemí. I finančně. Nemuseli jsme se přizpůsobovat tlakům žádných politických stran a úzkým lokálním zájmům. Na tom jsem si vždycky zakládal.

Jak se vám to podařilo?
Pomohlo tomu blížící se 400. výročí narození Jana Amose Komenského. I ministerstvo kultury k tomu chtělo promluvit, a tak převod byl díky tomu snadnější.

Mohli jste se tak víc věnovat Učiteli národů a regionu?
Určitě. Stavěli jsme na dlouhodobě budované specializaci na komeniologii, na shromažďování dokladů k odkazu Komenského a jejich prezentaci. Proto pořád děláme mezinárodní komeniologická kolokvia a vydáváme časopis, který vyhledávají odborníci po celém světě. Oboje náš význam zvyšuje. Navíc budujeme historickou a etnografickou paměť regionu, ze kterého Komenský vzešel. Mimo jiné pořádáme i Musaionfilm, přehlídku videotvorby českých muzeí, což nikdo jiný nedělá.

Bylo složité propojit Uherský Brod s Naardenem?
Docela ano. Ale na druhou stranu je logické, že k tomu došlo. Před rokem 2004 šly peníze do památníku v Naardenu vesměs přes ministerstvo zahraničí a velvyslanectví v Haagu. To bylo ale problematické. Proto se tehdy přišlo s myšlenkou, že by ministerstvo mohlo o památník v Naardenu pečovat skrze některou svou instituci. Volba padla na nás. V budově přiléhající k mauzoleu naše muzeum udělalo stálou expozici a každý rok máme nové projekty.

K tomu pořádáte snad nejznámější regionální fašank ve Strání.
Ano, založil jsem ho a muzeum je 28 let jeho odborným garantem. Navíc coby ředitel dělám i výstavy, autorské pořady na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, filmuji, fotím, v muzeu předvádíme rekonstrukce tradičních svateb z regionu, píši odborné publikace. Je to všechno propojené.

Není to až moc aktivit na ředitelskou funkci?
Asi jsem ze staré školy. Tady to tak bývalo vždycky. Všichni mí předchůdci byli vždy i odborníci, ne jen úředníci za stolem. Dobrým muzejníkem může být pouze člověk svým způsobem posedlý.

Nevyčítali vám to někdy?
A víte že ano? Ale to je vždy úhel pohledu. A též platí, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Na druhé straně kdybych své odborné aktivity nerealizoval, nebylo by mi vyčítáno, že jsem promarnil svou příležitost? I svým podřízeným jsem se snažil vytvořit prostor pro co nejširší kreativní práci. Komeniolog ať svobodně rozvíjí komeniologii, historik ať buduje historickou pomět, výtvarnice ať dělá skvělé výstavy.