KDE MŮŽE BÝT? Redaktorku MF DNES Petru Procházkovou (vlevo) a její průvodkyni Gabrielu Hučíkovou ze vsetínského turistického oddílu mládeže přivedla k ukryté kešce GPS navigace. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Geocaching na vlastní kůži. U pokladu opatrně, keš je třeba chránit

  • 6
Už jste vyzkoušeli geocaching? Ve světě jsou přes dva miliony aktivních "keší" a víc než pět milionů hráčů. Teď mezi ně přibyla i redaktorka MF DNES. Přečtěte si, jaké jsou její první dojmy.

Tušila jsem, že jde o tajemství a luštění kódů. Také jsem však měla geocaching spojený s lezením do kanálů. Gabriela Hučíková ze vsetínského turistického oddílu mládeže mě ujistila, že keš, kterou hledám, už našlo její sedmileté dítě.

Sraz máme u vsetínské knihovny a cíl cesty leží na Horním městě. Kdesi u zámku je ukrytá keš. Moje první.

Na geocaching teď narazíte na každém kroku, pro děti jsou speciální kroužky i tábory. Většina lidí tuší, jaký je princip.

Jaká je však skutečnost? Vůbec první, co musí začínající geocacher udělat, je zaregistrovat se na webu www.geocaching.com. Jde o oficiální stránky hry, která v posledních letech zaplavila svět. Kdo jí propadne, plánuje podle ní třeba i rodinnou dovolenou. Podivné? Jen dokud to nezkusíte.

Pro začátek je nutná GPS, občas stačí jen mapa

Otvírám tedy stránky a hledám to základní: souřadnice pokladu. Jediné vybavení, které geocacher zpočátku potřebuje, je GPS navigace, případně chytrý telefon. V některých případech však stačí mapa se zakreslenou souřadnicí.

Jsou i keše, k jejichž nalezení je nutné speciální lezecké vybavení, baterka, gumáky nebo třeba plavky. Moje cesta však zatím vede pohodlně, po chodníku. K zámku trefíme snadno, teprve teď vytahuje Hučíková z batohu GPS a zadává souřadnice místa, které hledáme.

"Když je dobrý signál, přivede vás navigace prakticky až ke schránce. V lese ale hledáte třeba v okruhu několika set metrů," říká a ukazuje mi, co přístroj odhalil.

Uděláme ještě pár kroků a má průvodkyně se zastaví. Nechápu proč, nic tady není. "Dívejte se," radí mi se širokým úsměvem.

Pozor na mudly!

Hledám něco, cokoliv, co může být schránka na poklad. Třeba kovové schránky, ptačí budky, sloupky, ale i pařezy, hromádka kamení.

"Ve Vsetíně je i jedna vánoční, kterou autor ukryl do betlému. Jiný zase vyráběl sádrové hřiby a rozmisťoval je po lese," vypráví.

Nic z toho mi teď však nepomáhá. Navíc musíme hledání na chvíli přerušit, protože tudy prochází skupina mudlů. Slovo vypůjčené z knih o kouzelníkovi Harry Potterovi označuje ty, kteří geocaching nehrají. Schránky totiž musí zůstat utajené. I to komplikuje získání pokladu.

"Našla jsem třeba dobře ukrytou schránku u rušné cyklostezky. Viděla jsem ji, jenomže jsem se k ní nemohla dostat, protože bych byla příliš nápadná," vzpomíná Hučíková.

Nakonec od pokladu, který měla na dosah, odešla. Žádný z pořádných hledačů totiž schránku neohrozí. Stává se, že ji najdou vandalové, kteří ji vykradou nebo zničí, přestože nezískají nic cenného.

Některé schránky spojuje příběh

Každá schránka má správce, který ji pravidelně kontroluje. Navíc jsou všichni geocacheři stále propojení, neustále se totiž vracejí na web. Takže si o poškozených keších řeknou.

Zjednodušeně se dá říct, že si vezmou souřadnice a vyrazí hledat poklad. Jakmile jej najdou, vrátí se k internetu a dají o tom vědět. Za nalezené poklady získávají body. Schránka je buď jedna, nebo jich několik tvoří ucelenou cestu. Pak je spojuje příběh nebo odkazují na místa, která spolu souvisí.

Často je navíc jedna klíčem k další a hráč se nehne z místa, dokud nerozluští hádanku.

Umístit keš smí kdokoliv. Její souřadnice, popis a vysvětlení toho, proč vybral právě takové místo, pak zase vloží na internet. Dodržet navíc musí i minimální vzdálenost od jiné schránky.

Momentálně je ve světě přes 2 miliony aktivních keší a víc než 5 milionů hráčů. Hranice geocaching stírá, přesto jsou důležité. Některé keše jsou totiž putovní. Takzvaně trasovatelná keš má své číslo, a kdo jej zná, může pak na stránkách sledovat, jak putuje po světě.

Teď už je však místo, kde hledám, zase liduprázdné a já po usilovném pátrání nacházím svůj první poklad. Vlastně jsem se na něj celou dobu dívala.

Popadnu jej a odcházím kousek dál. Otvírám plastovou krabičku, v níž je tužka, bloček, do kterého se nálezce zapíše, kartička s registrací schránky a malá hračka. Tu si jako nálezce můžu nechat, musím ji ovšem nahradit jinou, pro další objevitele.