Chronické stěžovatele znají i na radnici ve Zlíně.

Chronické stěžovatele znají i na radnici ve Zlíně. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Každé město má svého stěžovatele, zná je i policie

  • 0
Říká se jim chroničtí stěžovatelé a znají je prakticky na všech radnicích ve Zlínském kraji. Po úřednících nejčastěji chtějí, aby za ně řešili životní potíže. Že si je způsobili sami, to odmítají připustit.

"Chci, aby pan primátor nechal odvézt mou ženu na Vánoce do nemocnice. Odpojili nám totiž elektřinu."

I s takovýmto požadavkem se už na zlínské radnici setkali. Za to, že je bez proudu a bez plynu, dával muž, který dlouhodobě energie neplatil, samozřejmě vinu městu.

"Město by mi mělo vyplatit stavební spoření," byla pro změnu přesvědčená starší žena, která si na radnici chodila stěžovat pravidelně několik měsíců.

Další žena zase po magistrátu chce, aby vyřešil její letitý problém se sousedkou. Kvůli tomu podala už šestnáct stížností a opakovaně v této věci vystupuje i při jednáních zastupitelstva.

Chronické stěžovatele a ty, kteří úporně trvají na tom, aby město řešilo i problémy, které nejsou v jeho kompetenci, na radnicích znají. Často zbytečně zaměstnávají úředníky, kteří jejich záležitost vyřídit musí.

Úředníci odpovídají opakovaně

"Stěžovatelé bývají neodbytní, takže když je neuspokojí odpověď úředníka jednoho odboru, zkusí to na jiném, nebo jdou rovnou za primátorem," popsal Zdeněk Dvořák, mluvčí zlínského magistrátu, kde loni vyřizovali kolem pěti set stížností.

Známé stěžovatele mají i ve Vsetíně. "Stěžují si na postup úřadu, ale také na věci, jež nemáme v kompetenci. Třeba na hluk a špatný vzduch kvůli dopravě," řekla místostarostka Vsetína Květoslava Othová.

Město pak vyjedná se správcem silnice nápravu, ale ta se některým zdá nedostatečná.

"Asi to k naší práci patří. Proto se snažíme vyřídit všechno," řekla Othová. Opakované stížnosti, jež už byly řešeny, zažila jen párkrát. I tak úřad odpověděl.

"Někdy musí město vstoupit i do sousedských sporů v našich bytových domech nebo v domě s pečovatelskou službou," zmínila místostarostka. Mediátory bývají v těchto případech pracovníci sociálního odboru.

Sociální pracovnice v akci

Kontakt s chronickými stěžovateli potvrdila i městská radní a ředitelka Senior centra v Uherském Hradišti Jitka Víchová. Při sousedských sporech a stížnostech odkazují lidi na strážníky nebo na přestupkový odbor. Nově by je měly řešit i sociální pracovnice města.

"Často sice o žádný přestupek nejde, ale pro lidi bývá někdy důležité i to, že je někdo nezávislý vyslechne," řekla Víchová.

Výtky na rušení i chování sousedů nejsou v domech pro seniory ničím výjimečným. Podle Víchové je to dáno i věkem obyvatel, někdy i nemocí. Zjistit, zda sousedka dělá naschvál hluk, šel do penzionu i místostarosta. Přišel na to, že asi šlo o sluchový "přelud". 

Nepomůže ani rozhodnutí soudu

Věčně nespokojení lidé se zpravidla najdou v každém větším městě. "V této době tu naštěstí nikoho takového nemáme," řekl mluvčí hradišťské radnice Jan Pášma.

Přesto město za loňský rok ze 24 stížností vyhodnotilo 18 jako neopodstatněné. Týkaly se sousedských vztahů, ale i nevhodného chování úředníků a strážníků nebo nakládání města s majetkem.

Reptající lidi nepřitahují jen úředníci, ale také uniformy. Třeba zlínští strážníci skoro denně řeší situaci v ulici Na Požáru, kde parkují auta jinak, než by měla.

"Bohužel pán, který nám to oznamuje, se domnívá, že by tam měla být hlídka 24 hodin denně, a těžko chápe, že to nejde," přiblížila mluvčí zlínské městské policie Šárka Škubalová.

Asi padesátiletou ženu zase na služebnu policie ve Zlíně opakovaně přivádí víra, že jí muži v uniformě pomohou řešit léta trvající spor kvůli plotu.

"V té záležitosti my už nemůžeme nic udělat. Navíc padl i soudní verdikt. Paní ho ale nechce přijmout, stejně jako naše vysvětlení a rady. Přijde se stejnou věcí klidně po třicáté a obejde pro jistotu všechny naše budovy," popsala mluvčí krajské policie Jana Macalíková.

Horší je podle ní situace, kdy si notoričtí stěžovatelé místo osobní návštěvy zvolí telefonování na linku 158. Ani to prý není výjimkou.

Stěžovatel nemusí vytáhnout paty z domu a volání má ke všemu zdarma. Ženu, která kvůli hloupostem volala na tísňovou linku i dvacetkrát za den, zastavila nakonec až informace o trestním stíhání a hrozba pokuty.