Soudní spor, jaký nemá v historii Zlínského kraje obdoby, se dostal do zlomového okamžiku. Přesněji řečeno ta jeho část, která se přímo a osobně týká několika desítek obyvatel města.
„V otázce vlastnictví bytů jsme se přiblížili spravedlnosti,“ reagoval místostarosta Rožnova pod Radhoštěm Jan Kučera.
Nejvyšší soud rozhodl
Nejvyšší soud totiž před pár dny odmítl dovolání společnosti Immobilien Pirker Reality, která se domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem v takzvaném hlavním sporu.
„Jedná se o sedmadvacet nemovitostí, mimo jiné o tři bytové domy,“ uvedla vedoucí právního odboru rožnovské radnice Olga Vrublová.
Platí tak rozhodnutí krajského soudu, podle kterého nemovitosti nepatří firmě. A ten je pravomocný.
Technicky vzato tedy reality patří městu, které se o ně po celou dobu jako řádný vlastník stará v dobré víře, že je před lety získalo v privatizaci, a jsou tedy skutečně jeho.
Úplné vítězství to ale pořád ještě není.
„Nelze vyloučit podání ústavní stížnosti ze strany IPR,“ upozornila Vrublová.
Druhý spor stále pokračuje
Pokud ji společnost neuplatní, bude to pro Rožnov zásadní vítězství, pro lidi ve třech bytovkách však pořád ještě neúplné.
Zároveň totiž soudy řeší spor o povolení vkladu vlastnického práva, tedy o odstranění plomby v katastru nemovitostí. Ta nezaniká automaticky s ukončením sporu o vlastnictví, a tak dál stojí mezi nájemníky a možností byty koupit, prodat, rekonstruovat nebo třeba směnit.
Tento spor už oběhl z krajského soudu na vrchní a odtud na ústavní. Momentálně je ve druhém kole a čeká na další verdikt vrchního soudu. Táhne se od roku 2009, a kdy skončí, nikdo odhadnout nedokáže.
„Toto je vyhraná bitva, ale klíčová. I pro město je to problém, těžko se investuje do majetku, o který můžeme přijít, a budovy rychle stárnou,“ doplnil Kučera.
Právní zástupce IPR Jiří Bönisch ve čtvrtek uvedl, že není vyloučené, že firma kvůli verdiktu Nejvyššího soudu ústavní stížnost skutečně podá.
Městu jde i o školní budovy
Mezi budovy, o které se město s IPR ještě soudí, patřily původně i základní škola na Záhumení a mateřská škola na Koryčanských Pasekách. V průběhu let ale soudy z jednoho sporu vytvořily dva, když školy a několik drobných nemovitostí přiřkly IPR a zbytek, včetně bytů, zase městu.
Odvolaly se obě strany, protože si nárokovaly vše. Zatímco IPR s odvoláním neuspělo, město ano, a je tedy zpátky ve hře o školní budovy.
„Můj klient už několikrát naznačil, že je ochoten budovy městu prodat nebo je směnit. Děti ze škol rozhodně nikdo vyhazovat nebude,“ ujistil už před časem Bönisch.
Pokud by ale radnice prohrála, s největší pravděpodobností by musela zpětně doplatit nájem.
Spory přišly s privatizací Tesly
Spory mezi městem a firmou začaly v 90. letech během privatizace podniku Tesla. Ten se rozdělil do několika nástupnických organizací, o převod nemovitostí na město se měla postarat jedna z nich - Svas. Ta však později převedla majetek na IPR, která následně zpochybnila původní převod.
Hovořilo se například o tom, že smlouvy nebyly orazítkované a zaregistrované státním notářstvím. Po roce 2000 pak začaly soudní spory, které mají odpovědět na otázku, zda sporný majetek vůbec městu patřil.
Vůbec nejkřiklavější kauza se týkala 500 bytů, které lidé odkoupili od města a roky pak žili v nejistotě, jestli je nebudou platit podruhé. V roce 2011 spor skončil tím, že IPR vzala žaloby zpět.
