Seběhnout schody před pár lety nebyl problém, špatně osvětlený úsek ulice jí nevadil a to, že v domě potkává stále stejné tváře, považovala za samozřejmost. Teď už si ale Milada Novosadová podobných věcí všímá velmi dobře. Žije ve Zlíně, letos jí bude 73 let.
„Člověk přemýšlí jinak, třeba vím, že nesmím upadnout, protože zlomenina by mohla být konec samostatnosti,“ uvažovala žena.
V 93 letech studuje tři jazykyNěmecky se učil už jako kluk, dnes je Oldřichu Mikelovi 93 let a kromě němčiny studuje i angličtinu a francouzštinu. „Vždycky mě jazyky bavily, tak je udržuju, aby to člověk úplně nezapomněl,“ usmívá se bývalý účetní. Dřív konverzoval hlavně na cestách, projel kus Evropy, teď využívá možnosti, kterou mu dávají jazykové kurzy v klubu seniorů na zlínském Podhoří. Mezi studenty je nejstarší. „Vlastně je to stejné jako vždycky, člověk si prostě musí sednout a naučit se to,“ krčí rameny. „Je to výborný spolužák, když něco nevím, napovídá mi,“ prozrazuje žena sedící vedle. V lavicích sedět nemusí, mají k dispozici část areálu mateřské školy. Osmičlenná skupinka sedí kolem stolu a mluví německy o běžných věcech, třeba zoo v Lešné nebo luhačovické kolonádě. A chystají se na výlet do Vídně. Vede je středoškolská učitelka Jarmila Kelnarová. „Učila jsem jazyky, ale s němčinou jsem začala až v důchodě. Bylo to po roce 1989 a byl takový zájem, že jsem mohla učit od rána do večera,“ vzpomíná. Naopak kurz angličtiny, který je v jiné místnosti, vede bývalý chemik z kožedělného výzkumného ústavu Karel Bakule. „Potřeboval jsem kontakt s odbornou literaturou, tak jsem se musel naučit anglicky,“ vysvětluje své začátky. Trochu paradoxní je, že ve skupině je jediný, kdo není pedagog. A jak seniorští studenti oslovují své kantory? „Karle,“ odpoví skupina jednohlasně a rozesměje se. Kluby zřizuje město, vedou si je ale sami senioři. Organizují výlety, výuku výpočetní techniky, hrají šachy nebo se jen setkávají. |
Jako jedna z mnoha se zúčastnila speciálně zaměřeného průzkumu sociologů z brněnské Masarykovy univerzity, kteří porovnávali podmínky pro život seniorů v centrech všech třinácti krajských měst a v Praze.
„Zaměřili jsme se na to, co je podstatné pro lidi nad šedesát let, jestli žijí v prostředí, které jim umožňuje aktivní život, nebo je nutí zůstávat v izolaci vlastního bytu,“ uvedla socioložka Lucie Vidoviová.
Zlín dopadl nad očekávání dobře - dělí se o prvenství s Plzní.
„Přímo ve Zlíně lidé ocenili vzhled města, až mě překvapilo, jak velkou roli to v jejich vnímání hraje,“ dodala Vidoviová.
Spokojenost s dopravou i osvětlením
Zpráva je o to lepší, že Zlín je zároveň jedním z nejrychleji stárnoucích měst v zemi - stejně jako celý Zlínský kraj, jehož věkový průměr posledních 12 let nepřetržitě roste (o stárnutí kraje čtěte zde).
Čtyřčlenný tým expertů sestavil 109 otázek, na které odpovědělo 1 921 lidí. Nejstaršímu z nich bylo 96 let. Ve Zlíně respondenti mimořádně dobře hodnotili třeba hromadnou dopravu.
„Z devadesáti devíti procent máme pokryté linky nízkopodlažními vozy,“ uvedl ředitel Dopravní společnosti Zlín-Otrokovice Josef Kocháň.
V průzkumu ale zdaleka nešlo jen o ně. Celých 94 procent lidí odpovědělo kladně (či spíše kladně) na otázku, zda jsou dobře čitelné jízdní řády, a 95 procent dotázaných soudí, že je doprava dobře organizovaná.
Senioři by v centru uvítali lepší chodníky, pochválili ale fakt, že semafory jsou osvětlené, stejně jako ulice a parky. Pocit bezpečí totiž hraje v hodnocení obrovskou roli.
S tím souvisí i skutečnost, že ve Zlíně prakticky nejsou vybydlené domy bez nájemníků. Zlínu přirozeně nahrává skutečnost, že je se 76 tisíci obyvateli jedním z nejmenších krajských měst. Platí totiž přímá úměra, že s velikostí sídla stoupá kriminalita.
Spokojení jsou i v okrajových částech, ale stále je co zlepšovat
Na druhou stranu Karlovy Vary a Jihlava, které jsou co do počtu obyvatel ještě menší, dopadly v průzkumu hůř než Zlín.
„Zlín je oproti jiným skutečně velmi bezpečné město a lidé to vnímají. Nemají třeba obavy jít večer do divadla,“ potvrdila Jana Matušková, která věkem spadá mezi respondenty a vede klub seniorů na Podhoří.
Sama žije v centru a pohyb po městě, dostupnost služeb, lékařských ordinací, obchodů či kulturního vyžití chválí.
Jiná může být zkušenost lidí v okrajových částech. Třeba do Jaroslavic zajíždí MHD zhruba dvakrát do hodiny, část má ale čtyři zastávky a zastavěné území je osvětlené. „Stále je co zlepšovat, chybí nám část chodníku, ale už je hotová dokumentace, a předpokládám, že se v nejbližší době udělá,“ uvažovala Jarmila Skydánková, úřednice z kanceláře místní části, v níž také žije.
Senioři kritizují stěhování pošty
V centru i místních částech funguje 16 klubů seniorů, které čítají přes 1 200 lidí, jimž organizují volný čas.
„Lidé sami jsou aktivní, zájem přichází od nich. Město jim poskytne prostory, hradí energie a přispívá na činnost, náplň je ale na nich,“ vysvětlila vedoucí odboru sociální péče zlínské radnice Jana Pobořilová.
Přesto zdejší senioři mohou ukázat na jednu zásadní potíž. „Velmi kritizujeme - a ozývá se to napříč seniorskými organizacemi v celém městě - přestěhování pošty z náměstí,“ upozornila Matušková.
Od doby, kdy se pošta přestěhovala z centra do areálu bývalých Baťových závodů, brzy uplynou čtyři roky a celou dobu se mluví o snaze vrátit na náměstí alespoň několik přepážek. Zatím marně. „Ve fabrice je velmi nepřehledná doprava, člověk se proplétá mezi auty - a to je problém,“ doplnila Matušková.
