Naložit na přívěsný vozík, přišroubovat k podlaze a zakurtovat pomocí popruhů. Pravěký mamut potřebuje speciální zacházení. "Převážel jsem už hodně věcí, ale mamuta ještě ne," směje se Zdeněk Stýskal ze Slováckého muzea.
Je deset hodin dopoledne a z konzervátorského oddělení v Hradební ulici v centru Uherského Hradiště se k odjezdu chystá netradiční náklad. Pracovníci totiž potřebují přestěhovat třímetrovou figurínu mamuta do hlavní muzejní budovy ve Smetanových sadech.
Právě mamut bude atraktivní součástí chystané výstavy, která připomene zajímavé archeologické výzkumy v regionu.
"Například v Jarošově jsme odhalili významná sídliště lovců mamutů, včetně jejich kostí nebo částí klů a stoliček," připomíná archeolog muzea Miroslav Vaškových.
Vyrobenému mamutovi je zhruba patnáct let a pochází z období lovců mamutů zhruba 35 až 25 tisíc let před naším letopočtem. "V tomto věku byli nejvíce lovení, měli křehké maso a neměli moc zkušeností s lovem," vysvětluje kurátorka výstavy Dana Menoušková.
"Proto bylo jednoduché ho odtrhnout od stáda, zahnat do bažiny nebo výmolu a tam ho ubít," připomíná.
Vzdušnou čarou se dá vzdálenost mezi oběma budovami počítat na pár stovek metrů. Ale přesun není tak jednoduchý. Mamut má na výšku kolem tří metrů a na délku asi o půl metru méně. Je potřeba jet pomalu a opatrně.
"Ať žije pravěk," vykřikují děti, které se místo výtvarné výchovy přišly podívat na netradiční akci. Mamuta pak v hodinách nakreslí a obrázky předají muzeu. "Asi ho nakreslím barevně, ať je veselejší," plánuje sedmiletý Alex. "Ale kly mu nechám určitě bílé," doplňuje spolužačka Venda.
Dodávku s přívěsným vozíkem z obou stran obklopují auta strážníků se zapnutými výstražnými světly. Kolona doprovázená pracovníky muzea se vydává na cestu.
Mamuta čeká několik přejezdů přes retardéry, jízda v úzké ulici kolem supermarketu, projížďka kolem bývalé věznice, zdolání frekventované křižovatky u hotelu Grand, cesta po rušné silnici i projetí hlavního silničního tahu se čtyřmi jízdními pruhy.
Mamuta museli rozřezat
Strážníci sice nejedou více než třicítkou, ale řada chodců jim stejně nestačí.
"My jsme například mamuta skutečně pronásledovali a nakonec obrazně řečeno ulovili," líčí Eva Salčáková, učitelka z mateřské školy Pod svahy. Děti totiž nestihly odjezd z konzervátorského oddělení, a mamuta tak dohnaly až před muzeem.
Nakonec nezůstaly až do jeho úplného přesunu do hlavního výstavního sálu budovy. Odborníci ho totiž museli předtím rozřezat.
"Neprojde dveřmi, takže jsme ho museli udělat ze dvou půlek a sešroubovat je, aby se daly rozpojit a zase spojit," vysvětluje Ondřej Mour z konzervátorského oddělení muzea, který je jedním ze čtveřice autorů figuríny.
Na netradičním úkolu začali odborníci pracovat v červnu. Na konstrukci, která připomíná trojrozměrné dinosauří modely, použili lehké smrkové dřevo a dřevotřísku, na to nastřelili pletivo a na něj nalepili papírovou kašírku.
Povrch těla pak mamutovi pokryli lněnými koudelovými vlákny nabarvenými tak, aby co nejvíce připomínaly barvu mamuta.
"Kly jsou zase vyrobené z polystyrenu a potažené několika vrstvami tmelu," upřesňuje Mour.
Výstava, na které návštěvníci mamuta uvidí, má název "To nejlepší z archeologie. 100 let objevů a výzkumů na Uherskohradišťsku" a začíná za měsíc.
