„Říká se, že každá velká osobnost na své klady vrhá stín svých záporů. A platí to i u J. A. Bati, stejně jako u všech lidí, kteří nějakým způsobem ovlivňovali chod země a vytvářeli nějaké hodnoty,“ říká před premiérou představení, která bude v sobotu v 19 hodin, režisér Lančarič.
Jaký je Jan Antonín Baťa ve vašem pojetí?
To se nedá říct v pár větách. Naše inscenace dává lidem možnost seznámit se s jeho příběhem a s jeho činy, přitom ho ale nepotřebujeme soudit. Vypořádání se s minulostí je důležité téma, kterým si musí každá společnost projít. Jestli zůstávají nějaká témata z historie neočištěná, tak se ta společnost nemůže dost dobře a zdravě posunovat kupředu.
Držíte se historických faktů, nebo se jedná o fabulaci?
Z devadesáti procent jsou ve hře autentické informace. Obrovské množství vět jsou konkrétní citace z dokumentů. Ne všechny situace jsou však rekonstrukcí situací reálných, drtivá většina myšlenek je ale postavená na reálných větách. Autor Peter Pavlac třeba zhutnil několik postav do jedné, ale to je běžný postup, takhle funguje autorská licence.
Neděláme z Bati boha, říká režisér Gombár o prvním dílu trilogie |
Setkal jste se v rámci přípravy s potomky J. A. Bati? Nabídli vám jiný pohled?
Ano, potkal jsem se s jeho vnučkou, paní Dolores Bata Arambasic. Jiný pohled snad ani ne. Když už člověk nastuduje různé materiály, názor si udělá. Bylo ale fascinující vidět tu její energii a temperament, které asi mají v genech.
Jedná se o druhý díl zamýšlené divadelní trilogie. Odkazujete ve své hře na první díl Baťa Tomáš, živý, který měl premiéru v prosinci 2014?
Ta předchozí inscenace se mi velmi líbila. Ale naší primární snahou nebylo pracovat s poetikou prvního dílu. Příběh tohoto Bati je jiný. Tomáš zemřel náhle a celá hra vycházela z jeho nečekané smrti. Jan Antonín byl člověk v pozadí, ale zcela nečekaně se dostal do popředí a začaly se kolem něj dít velké věci. Jeho život plynul tak, jako kdyby prožil několik životů – jiný před válkou, jiný za války, jiný po válce a jiný pak v Brazílii.
Co vás na něm nejvíce zaujalo?
Pro mě naprosto fascinující je skutečnost, že člověk, který byl několikrát na kolenou, se zdvihl a jel dál. Ale ne jako zlomený muž, ale jako člověk, jenž dokázal vybudovat v Brazílii čtyři města s celou infrastrukturou. Nechci z něj dělat boha, ale měl sílu, díky níž přežil těžké dny. To měl v sobě i Tomáš, zřejmě je to nějaký společný rys, který v sobě měli, a díky tomu dokázali vybudovat celosvětový byznys.
Jak se vaše inscenace vyrovnává s rodinnými spory s Tomášovou větví?
Nejdeme do žádné konfrontace. V případě J. A. Bati se spojily dva odlišné problémy. Zaprvé že byl označen za kolaboranta, kterého odsoudil národní soud. Dnes už je jasné, že neprávem, že se jednalo o zmanipulovanou tendenční záležitost, soudy už ho v roce 2007 očistily. A za druhé jsou to majetkoprávní spory v rodině. Ty se nesnažíme rozplést. Jsou důležité pro rodinu, ale ne pro naši inscenaci. V tom si netroufám vyřknout žádný ortel. Jen mě fascinuje, že očista jeho jména od kolaborantství stále nepronikla do společnosti a její velká část ho pořád vnímá negativně.
Změní to vaše inscenace?
Jedna inscenace to asi nezmění. Budeme rádi, když přispějeme k celé debatě, když lidé přijdou a budou se konfrontovat s jeho příběhem. A odnesou si vlastní názor.
