Zlínský Památník Tomáše Bati byl postaven ve třicátých letech.

Zlínský Památník Tomáše Bati byl postaven ve třicátých letech. | foto: repro

Tomáš Baťa byl úsporný člověk, měl slabost pro inovativní materiály

  • 4
Památník Tomáše Bati ve Zlíně, kde dnes sídlí Dům umění, byl původně barevně daleko výraznější než dnes. Okna měl modrá, venkovní sloupy bílé, podlahu červenou. Podobné zajímavosti vyplynuly z laboratorní studie, kterou město zadalo před obnovou stavby. Vedla ji památkářka Dagmar Michoinová.

Zlínský Dům umění chce město přestavět opět na Památník Tomáše Bati (více zde). Také proto zde před časem před časem Národní památkový ústav v Praze provedl laboratorní studii.

„Zkoumali jsme povrchové úpravy, omítky zvenku i zevnitř, podlahy, nátěry na omítkách, dveřích a oknech,“ vysvětlila památkářka a vedoucí laboratoře NPÚ Dagmar Michoinová.

Co vás nejvíc zaujalo?
Skvělé je to, že se na budově vůbec dochovaly historické vrstvy povrchových úprav. Můžeme tak zkoumat všechny nátěry včetně těch původních. Zdá se to možná jako banalita, ale u většiny objektů se povrchové úpravy nedochovaly a průběžně se nešetrně odstraňovaly. Skutečnost, že se zde dochovaly, svědčí o tom, že bylo o stavbu velmi dobře pečováno. Nikdo ji nenechal dojít do stavu, aby se třeba rámy oken musely měnit.

Co jste z omítek a nátěrů dokázali vyčíst?
Třeba jsme zjistili, že původní kovové rámy oken byly modrošedé. Venkovní sloupy byly omítnuté a natřené na bílo, i když podle projektu měly být z pohledového betonu. V interiéru byly stropy bílé, podlaha červená. Na některých starých fotografiích jsou vnitřní sloupy světlé, ale my jsme mezi nejstaršími úpravami nalezli i vrstvu tmavě modrou. Barva sloupů se časem měnila, byly i červené a okrové.

O čem podle vás taková barevnost vypovídá?
Je teď na historicích umění, aby posoudili, jestli červená, modrá a bílá nejsou použité jako barvy trikolóry, případně jestli nešlo o firemní barvy podniku Baťa. Interpretací může být hodně. Povrchové úpravy měly u funkcionalistických staveb značný význam, tvořily ducha stavby.

Byly úpravy budovy na tehdejší dobu standardní, nebo naopak výjimečné?
Odpovídaly době, ve které vznikly. Zajímavá je ale jiná věc. Tomáš Baťa byl úsporný a měl slabost pro inovativní materiály. Přišli jsme na to, že červený nátěr podlahy byl velice tenký. Obvykle bývají tlustší, což se ale prodražuje. Použitý materiál byl velmi kvalitní, takže to na sytosti barvy nebylo poznat. Zřejmě ho vymysleli inženýři, kterými se Baťa obklopil.

Jak vnímáte snahy města, které chce Dům umění přestavět do původní podoby Památníku Tomáše Bati?
Je dobře, že se stavba vrací k účelu, k němuž byla určena. V takovém případě není třeba ji přestavovat a výrazně upravovat. Bude to vůči ní šetrné. Zejména, když se budova nebude za pár let znovu přestavovat. Považuji ale za důležité, aby město ctilo původní barevnost památníku. Je třeba ji obnovit.